Dnes jsi přišel hned ze školy.
V obličeji jsi měl smutný výraz.
V očích slzy.
V rukou mírný třas.
V ruce jsi držel loutku.
Tedy část z ní.
Obleček byl rozpárán.
Tělíčko rozbité.
Půlka obličeje chyběla.
A na tváři ten krásný úsměv loutky.
Sedl jsi si za stůl.
Vždy mi povykládáš co se stalo.
Teď jsi ale mlčel.
Mě bylo jasné co se stalo.
Tvůj pokus prodat loutku byl zničen.
Stejně jako loutka samotná.
Je mi to tak líto.
Chtěl jsi si ní praštit.
Ale nedokázal jsi to.
Nedokázal bys řemeslu, co ti tolik připomíná otce, ublížit.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
