Posadil jsi mě zpět na stůl.
Blíže k tobě.
Že si mě více budeš hledět.
Že tě zaměstnám.
Opravíš mě do nádherné podoby.
Tak aby na tebe byl tvůj otec hrdý.
Aby nepoznal, že to udělal.
Nechtěl jsi to udělat.
Pořád dokola povídáš, že je ti to líto.
Že jsi nečekal, že je ten stůl tak rozvrzaný
Já vím.
Ale nezlobím se.
Jsem rád, že mě vnímáš.
Že se o mě staráš.
Že jsem ti důležitý.
Že se věnuješ tomu co tady zanechal tvůj otec.
Jsi úžasným synem.
Měl by to vědět.
Měl by tady s námi oběma být.
Je to sobecké.
Chci ho zpět.
Chci aby mě objímal jako ty mě.
Proč to nedělal?
Proč si všímal ostatních?
Ano.
Měl mě rád.
Jinak by mi tě nesvěřil.
Ale já…
Chybí mi.
Tak moc mi chybí.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
