Děje se to čím dál tím častě̷̹̐j̷͉̐i̸̫̅.
Ani jej nemusím vidět.
Občas prostě zm̵̨̓i̴̳̋z̶̢̽íš a jsem sám.
Někdy je tu jenom o̴̳͉̥͒̀̋n̷̜̪͉̾̇͝.̶͎͓͉͋̄̄
Stojí u mě.
Kou̸̼̔k̸͇̓á̸͈͑ na mě.
Někdy jsi tu ty se zachráncem.
Občas mi něco řeknete.
Jenomže já už vám ņ̸̹̱̉͐̍ë̷̫͕͖͗̓ŕ̴͔͍͔̐̚o̸̥͈̼̎̅̀z̶̞̳̣͐̎́u̷̢̼͇͒̍̐m̶̛̪͖͖̈͒í̴̜͓͖͒̌̊m̵̖̬̲̀͆͂.
Najednou je tvoje řeč tak cizí.
Ć̸̩͎̕h̵͖̭̀̀c̶̺̥͆̔ï̴͇̻̈ ̸̞̳̍̓plakat.
Chci tě obejmout.
Ten dotek byl tak ̸̼̕l̴͖̞̈̋e̷̤͉͑̇d̸͉̙͒̈́o̴̺̟̽̀v̷͉͉̊͒ý.
Nemůžu na to přestat myslet.
Co jsem to vlastně přesně cítil.
Co mi to udělal.
B̸͉͇̈́o̵͉̎̍j̶̥̮́͂í̴͇̇̐m̴̺̞̋̀ se můj loutkáři.
Proč se pro mé oči tak svět ni̶̗̋̔č̴̛͔͍͌í̵͈͕͊̈?
Nechápu to.
Raději bych jen seděl a pozoroval tě.
Teď jsem ale p̸̩̹̂͝a̶͕̠̓n̶̖͎̈́͊ĭ̷̧̲̆c̷͎͜͠k̴̺̤̀̀ỳ̸̡̱͝ vystrašen.
Bojím se dalších chvil.
Bojím se co se bude dít.
Někdy je až moc blízko.
V tu chvíli vidím jen ̴̨̠͗̂š̵͔̤̅v̴͙̝͆͌ě̸͇͙͌͂t̵̳̺̐̀l̴̝͙̔̍o̵̩͇̓.
Děsí mě to všechno.
⸮ubudɘᴎ uƚ žɒ ěm iꙅ šɘᴎmišV
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
