Občas ke mně promluvíš.
Zvláštní.
Nejsem na to zvyklý.
Ale je to příjemné.
Povídáš mi, co se dělo.
Už vím, co jsi zač.
Jsi jeho syn.
Syn někoho, kdo už nežije.
Plakal jsi tady dlouho.
Celou dobu jsi to musel zadržovat.
Už se ale netřeseš.
Říkáš mi, jak teď žiješ.
Jako bych byl já tvůj otec.
Tak se na mě díváš.
Tak se ke mě chováš.
Jakoby on byl ve mě.
Na druhou stranu ale občas mluvíš vážně ke mně.
Povídáš mi, jakého si ho pamatuješ.
Jak ti chybí.
Hledáš ve mě oporu.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
