Sípavě se nadechuješ.
Nemůžeš popadnout dech.
Tak moc tě překvapil?
Vždyť ten zvonek šel slyšet.
Byl tu znova.
Už tu nějakou dobu stál.
Čekal až přijdeš.
Jakoby tě potřeboval vidět.
Něco šeptal.
Plně jsem mu nerozuměl.
Pomalu se procházel po krámku.
Zastavil se i u stolu.
Viděl jsem jeho ruku.
Celá se třásla.
Poté jsi ale přišel.
Rychle ustoupil.
Znova chtěl něco říct.
Tiše jsi říkal, ať odejde.
Také jsi se moc třásl.
On pod nátlakem odešel.
Teď stejně jako před tím sedíš pod stolem.
Nemůžeš se nadechnou.
Nemůžeš nic udělat.
Jen se třeseš a sípavě pláčeš.
A já stále nic nechápu.
Povíš mi to někdy?
To co se stalo?
Dozvím se odpovědi?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
