Často upadal do depresí.
Vždy pomyslel na to, že by si už něco udělal.
Vzpomněl si na to jak se na něj loutka dívala.
I přes to několik bodnutí jehlou si neodpustil.
Nemohl.
Navštívil jej otčím.
Častěji jej navštěvovala i matka.
Zjistili totiž kde jejich vyděděný syn přežívá.
Dělali mu ze života peklo.
Každý druhý den přišel alespoň jeden.
Říkali mu jak je příšerný.
Jakou chybu udělal.
Tolik mu nadávali.
Od otce to nebral.
Nevnímal.
Ale od matky jej to tolik bolelo.
Slyšet jak byla na něj hnusná.
Jak se mu snažila znehodnotit toto místo.
Místo jejího zesnulého manžela.
Jeho otce.
Málem se s ní soudil kdyby jasně jeho otce závěť neodkazovala, že vše připadne jeho synovi.
Proti nemohli proti tomu nic dělat.
Nemohli ho ohrozit.
A proto ho ohrožovali slovně.
Nadávkami.
Pomlouvali ho u ostatních bohatých.
Měl málo zákazníků.
Cítil se na dně.
Cítil se tak špatně.
Aspoň, že jeho spolužáci nechodili.
Jeho zachránce se stal ochráncem.
Věděl ale on není ten koho by chtěl mít za milého.
Byl to jeho nejlepší přítel.
Jeho ochránce.
➖➖➖➖
Zdravím!
Omlouvám se za to, že jsem teď pár dní nevydávala..a vypadá to, že asi moc ještě nebudu. Bude to takové nestálé. Moc práce a já nestíhám. Omlouvám se a snad chápete. ><
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
