Promluvil.
Ko⯀ečně řekl co se stalo.
Tedy spíše naznačil.
Jenže myslím, že jsme oBa hned věděli co se stal⯀.
Zprvu jsi tomu nemohl uvěřit.
Nechtěl jsi věřit.
Ani já ne.
Ale jehO modřiny co měl na těle.
To Jak m⯀sel rychle běžet před tím.
Nemohl se ani na chvíli zdržet.
Ale přes to tu chvíli byl.
⯀dá se, že za to dostal dosti vynadáno.
Neřekl ti kdo to byl.
Vlastně ti ani nechtěl říct, že se to stalo.
Ale věděl.
Věřil, že to poch⯀pÍš.
Ty jsi mlčel.
V jeho očích se šířil smutek, strach a bolest.
Bál se, že to pokazil.
Že to neměl říkat.
Jenže nakonec se ⯀ tv⯀ch očí objevili slzy.
Omlouval jsi se, že tě zdržel.
Že jsi nevěděl.
Nevšiml.
Tak moc tě to mrzelo, že jsi měl na očích jen to, že už je to S tebou v pořádku.
Ale vlastně nic v pořádku stále nebylo.
Jen ho vyměnili za tebe.
Bránil tě.
Celou dobu.
Aby nechodili.
Aby ti nedělali nepořádek.
Aby jsi mohl prodávat.
Nabídl se sám.
Proč by kvůli tobě zacházel tak dalEko?
➖➖➖➖
ɀժɾąѵíʍ ██
█f▄▀▌p⃣▐▄▀█▌▄▀s▀███s█▌▄▐▌■▌▄r⃣▀█▄▄█▀o⃣▀▐▌▀██u█t⃣▀▄▬▄▀▀▄▀█a▀█▐o⃣▄▀█i██▄▀▌k⃣▐▄▀█d▌▄▀▐█▀o⃣██▄█▐▌■▀l⃣███v▌▄▀█▄▄
ČTEŠ
Loutka
Короткий рассказV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
