Trvalo dlouho než jsi přišel.
Mezitím on šeptal omluvy.
Plakal.
Bylo zvláštní, že se mi omlouval.
Už jsem si nějak zvykl, že nejsem pro vás živoucí věcí.
Že jsem jenom loutka.
Nic víc.
Přeci ostatní loutky jsou stejné jak já.
Jen jinak oblečené,
mají jiné vlasy,
namalované obličeje.
Ale základ je stejný.
Ale i tak se mi díval do očí.
Vylezl na chvíli z pod úkrytu.
Jemně se mě dotýkal.
Jakoby mě vážně viděl živého.
Nechápal jsem ho.
Už od začátku mě viděl.
Nebo se mi to jenom zdálo?
Co je zač?
Je podivný.
Ale milý,
pozorný,
přišel.
I když zase pozdě.
Dokázal bys mu znova odpustit?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
