Díval se na tebe oddaně.
Tak nějak... zvláštně.
Nedokázal jsem Popsat co je to za pohled.
Byl zničený.
Moc zničený.
Ale ani se neusmíval.
Jen se na tebe díval.
Čekal.
Čekal na to nejhoRší.
Jakoby si myslel, že hO odsoudíš,
podrazíš,
zničíš.
Nedokázal promluvit.
Nedokázal tě Sám ani obejmout.
Jen tam tak ležel.
Jako loutka.
DÍval se ale na mě.
Do Mých očí..
Jenže jen chvíli.
Poté už to byl jen prázdný pohled.
Co se ti Stalo hrdino?
Kdy vyhasL tvůj oheň?
Stále jsi se ho vYptával.
Neodpovídal.
Celý se se ale pomalu začal třást.
Jeho ruce se pohly.
Pevně tě objali.
Hlavu ti schoval do ramene a jenom plakal.
Snažil jsi se mu Šeptat nějaká pěkná slova.
Ale nevěděl jsi co s nÍm dělat.
Bojíš se o něj.
Jde to na tobě vidět.
Jenže tvé pohledy ke dveřím chvíleMi říkali nĚco jiného.
➖➖➖➖
Zdravím ^^
Zapomղěla jsem zmínit, že pro vás chystám menší obmĚnu a také něco speciálního pro ty bystřejší ^^ mno snad jste si užili čtení a také se vám bude líbit i nadále. Doufám, že ҟapitola líbila a buժu moc ráda za kටmentář ♥♥
?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
