Cítil jsem se vážně jako loutka.
Jako něco co neexistuje.
Ale teď.
Bylo ticho.
Žádný šum.
Cítil jsem se nádherně.
Neřešil jsem to proč to zmizelo.
Chtěl jsem teď vidět tebe.
Slyšet to jak mluvíš.
I přes to, že jsem tušil, že ti nebudu rozumět.
Chci vidět tvůj úsměv.
Cokoliv.
Jen aby jsi byl šťastný.
Loutkář chtěl abych se o tebe postaral.
Budu tu dokud mě budeš potřebovat.
Není tak?
Od toho tu jsem.
A od toho tu budu.
Snad je tvůj otec v nebi.
Chybí mi.
Stejně jako tobě.
Pokud jsi na něj nezapomněl.
Ale to, že jsi tu znamená, že pokračuješ v tom co on započal.
Je na tebe hrdý.
Já také.
Jsi úžasný.
Snažíš se a to je úžasné.
Možná jsem to už pochopil.
Je to láska co cítím k tvému otci.
To samé co ti teď říká tvůj zachránce.
Snad si vybereš dobře.
Snad nebudeš litovat svých rozhodnutí.
Proč tak myslím?
Víš.
Zdá se, že tu byl stín.
Stín, který nikdo neviděl.
Znova jsem ucítil ten mrazivý chlad.
Padám.
Snad budeš milovat toho správného.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
