Nakonec šly slyšet tiché vzlyky.
Musel jsi se třást.
On s tebou jenom seděl na zemi.
Objímal tě.
Utěšoval tě.
Nechápal jsi to.
Jen si mu ale stejně nakonec vzlykal do náruče.
Pořád jsi se ho ptal jak to mohl udělat.
Co jsi mu udělal za to, že to udělal.
Mlčel.
Už zničeným hlasem jsi na něj znova zvýšil hlas.
Potřeboval jsi tak moc znát odpověď.
Ale on jí tak nechtěl říct.
Nejraději by se ti za všechno začal omlouvat.
Prosit o odpuštění.
I přes to, jsi po něm křičel a ptal jsi se ho proč.
Proč ty.
Proč zrovna ty.
Tak moc ti ublížil.
Ale i přes to nebyl schopen říct ty slova.
Když nakonec se nadechl.
Chtěl jsem.
Místností se rozprostřelo ticho.
Bolestivé ticho.
➖➖➖➖
Zdravím,
Omlouvám se, že včera nevyšla ještě jedna kapitola. Popravdě nechápu co se mnou je a zase jsem nemocná.. A hodně. Vlastně nedokážu nic teď dělat. Proto se I špatně píšou kapitoly. Moc se omlouvám. Snad bude lépe. :)
I tak doufám, že jste si kapitolu užili.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
