Světlo.
Najednou se vše vybarvovalo.
Před tím... vše bylo tak... černobílé.
Proč vidím barvy.
Proč tvůj úsměv je ještě nádhernější?
Ale vypadáš jinak.
Zestárl jsi.
Vrásky pod očima.
Kéž bych tak mohl brečet.
To má cesta ještě neskončila?
To nemohu umřít?
Nemohu se zbavit těch lidských pocitů.
Ničí mě to.
Proč jsi mě oživil?
Máš přeci ji.
Ona je tvým světlem.
Já ne.
➖➖➖➖
Zdravím ^^
Snad se i vám další kapitola líbila ♥ a nezklame vás pokračování.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
