Loutka

68.

Řekl, že chce odpuštění.
Za jakoukoliv cenu.
Že to nevzdá.
Že se změnil.

V tomto světě se nedějí zázraky.

Tohle jsi mu řekl.
Přesně ve chvíli kdy ti řekl, že se chce změnit.
Že jej to mrzí.
Že to udělat nechtěl.
Že byl blbý.
Že nepřemýšlel.
Byl jsi najednou tak moc klidný.
Netřásl jsi se.
Tvé oči byli prázdné.
Tvá mysl byla prázdná.
I přes to, že jsem byl na zemi, viděl jsem na vás oba.
Bylo to zvláštní vidět.
Připadalo mi to, že jste si vyměnili pozice.
Že on teď se třese a jenom se dívá na tebe.
Je mu do pláče.
Jen jsi se otočil a odešel dozadu.
Neznal jsem tě takového.
Měl jsem pocit jako bys najednou vypnul.
Jako bys to nebyl ty.
Jen prázdná schránka.
On jen se díval směrem kam jsi šel.
Celý se třásl.
Viděl jsem jak mu po tvářích pomalu stékají slzy.
Jak to sám nezvládá.
Padl k zemi.
Na kolena.
Praštil pěsti na podlahu.
Zničeně se na mě podíval,
natáhl se ke mě a díval se na mě zvláštně,
z jeho slov jsem měl pocit, že se mi něco stalo.
Opatrně mě položil na stůl.
S tichou omluvou a příslibem, že se vrátí odešel.
A já znova nechápal.