Seděl jsi na židli.
Díval jsi se do prázdna.
Už jsi neplakal, ale oči jsi měl neskutečně rudé.
Říkal jsi, že přemýšlíš.
Zrazu jsi vstal a někam utíkal.
Co tě napadlo?
Za nějakou dobu jsi přišel.
Celý udýchaný.
S taškou.
Zamkl jsi a padl na židli.
Se slovy, že od teď bydlíš tady jsi se zasmál.
Nechápal jsem to proč se směješ.
Jsi mladý na to aby jsi tady bydlel.
I tak jsi se na mě usmíval a tím zadržoval slzy, které jsem viděl v tvých očích.
Tvrdil jsi, že jsi blázen.
Že tohle asi dobře nedopadne.
Ale že tam se nevrátíš.
➖➖➖➖
O můj bože!
Mimochodem.. Zdravím ^^
Nechápu jak se to stalo..
Ale tahle povídka je druhá v kategorii.
Už tak mě moc potěšilo to, že byla nějakou dobu třetí. Ale už druhá.
To je neskutečné.
Vážně moc děkuji ❤
Neskutečně si toho vážím.
ČTEŠ
Loutka
Cerita PendekV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
