Jsi tak moc citlivý.
Křehký.
Jako porcelánová loutka.
Předevšemi jsi ten bez emocí.
Jenže pak tady pláčeš jak ti moc ublížili.
Nebylo by lepší jim ukázat sebe?
Mohl bys mít třeba i přátele, ne?
Nebo to tak nefunguje?
Nevím to.
Nikdy jsem ve společnosti nebyl.
Jenže ty jsi jí až moc obklopen.
Každý den mi opakuješ, že už tam nepůjdeš.
Že musíš mít samé nejlepší známky abys tam mohl vůbec chodit.
Otčím ti přestal platit školu.
Všichni se na tebe dívají skrz prsty.
Říkáš jak tě nenávidí.
I učitelé ti to dělají těžší.
Nebaví tě to tam.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
