Kýval jsi se ze strany na stranu.
Brečel sípavě,
nemohl jsi se skoro nadechnout,
tvůj hlas byl zničený,
celý jsi se třásl.
Nakonec jsi i zakřičel.
Práskl jsi do stolu.
Svět se najednou otočil.
Slyšel jsem nějaké divné křupnutí.
Vystrašeně jsi se na mě podíval.
Takový strach, bolest a utrpení jsem ještě neviděl.
Oči máš rudé.
Ret ještě více rozkousaný.
Natánul jsi ke mě ruku.
Celý se třeseš.
Co se děje?
Co se stalo?
Když se mě dotkneš roztřeseš se ještě více.
Omlouváš se.
Opatrně mě vezmeš.
Obejmeš.
Znova si sedneš na zem.
Tiskneš mě k sobě.
Kéž bych mohl cítit tvé teplo.
Kéž bych mohl být tvou součástí.
Tak abych tě utěšil.
Ale nic z toho není možné.
Jediné co v místnosti se ozývalo
byli vzlyky a omluvy.
➖➖➖➖
Zdravím ^^
Už je půlnoc.. Jsem ještě vzhůru. Tak vydávám kapitolu ❤
Komentář či hvězdička potěší.
ČTEŠ
Loutka
Короткий рассказV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
