Čím dál tím více mi jej připomínáš.
Celý den se nehneš od tud.
Děláš jenom loutky.
Vystavuješ je ve vytríně.
Vyjdeš ven jenom když musíš dát ceduli s nápisem otevřeno.
Vždy když se ale vrátíš tak zrychelně dýcháš.
Třeseš se.
Bojíš se být venku?
Bojíš se okolního světa?
Proč?
Vždyť je tam krásně.
Tak moc rád bych se podíval i jinam.
Mám to tu rád.
Ale chci vědět více.
To se ale nedozvím.
Né když můžu jenom pozorovat.
Myslíš, že někdo přijde?
Už je to dlouho co tady byli zákazníci.
Měl bys vystavovat letáky.
Jako tvůj otec.
Máš je nachystané.
Jsou vedle mě.
Tak proč když už chceš jít,
roztřeseš se u dveří?
Padneš na kolena.
Obejmeš se.
Šeptáš jak to nedokážeš.
Že nemůžeš.
Bojíš se.
Co se ti stalo?
Dříve jsi mi povídal jak máš rád přírodu.
A teď nedokážeš vyjít ze dveří.
Co se stalo?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
