Parilis - Záhadná sestřenice

Poberti junioři 2/2

Parilis seděla ve společenské místnosti a zírala do krbu. Snažila se při tom neusnout. Zbytek noci strávila létáním nad Zapovězeným lesem. Přemýšlela, jestli udělala dobře, že dala hnědovláskovi ten dopis, pak jen pokrčila rameny. Dříve nebo později by se v tom jistě začal sám šťourat. Pak by pro ni mohlo být o to nebezpečnější, jaké otázky a komu by položil.

„Tak? Co budeme dělat dneska?“ skočila Hugovi kolem krku, když se společně se sestrou objevil ve společence. Oba dva vypadali značně rozespale.

Chlapec zívl a protřel si oči, než se donutil zamyslet.

„Hmmm... mohli bychom se jít podívat za Hagridem. Od té doby co jsme přijeli, jsme ho neviděli.“ zamumlal a potlačil další mohutné zívnutí. Rose souhlasně přikývla. Naposledy s Hagridem mluvili v den, kdy nastupovali do Bradavic. Pak už na dávného rodinného přítele neměli moc čas. Z části kvůli učení a taky... Modré duhovky se stočili na droboulinkou čarodějku. Zbytek volna trávili s Parilis. Rose se zdálo nemožné, že si s dívenkou vydrželi tolik let pouze dopisovat. Teď už si neuměla představit, že by měla trávit nějaký čas bez toho malého šídla.

„Dobrá, ale přísahám, že jestli nám nabídne ty svoje slavné Griliášovy hrudky, s křikem od tama uteču.“ zašklebila se Parilis. Dvojčata pobaveně souhlasila. Společně se vydali na snídani.  

„Čus bando, co máte v plánu dneska?“ Fred se vecpal na lavici mezi Huga a Patricii. Bratránkovo nesouhlasné mručení jen odmávl rukou s tím, že Parilis je jeho inspirace. Rose pobaveně nadzvedla obočí.

„Inspirace? A čeho, prosím tě?“

„Tss... to takový amatér jako ty, ne...“ zbytek věty zanikl v bujarém veselí. U Zmijozelského stolu se právě objevil Scorpius Malfoy s jeho zářivě duhovou kšticí. Pohled na něj se stále ještě nikomu neomrzel. Ani po téměř měsíci.

Parilis se pro sebe pousmála a pohledem střelila k učitelskému stolu. Severus Snape seděl na svém místě a propaloval ji zuřivým pohledem. Věděla, že se snaží přijít na to, jak ten malý trik dokázala, ale měl smůlu. V jeho přítomnosti si dávala velký pozor na to, co dělá. I když se nikdy neubránila drobné provokaci.

„Myslím, že bychom měli jít, nebo nám Snape za chvilku Parilis prokleje.“ zhrozil se hraně Fred a rychle schoval sestřenku ve svém náručí. Ti, kteří seděli Nebelvírské čtveřici nejblíž, se začali pobaveně chichotat. Nebylo žádným školním tajemstvím, že maličká Weasleyová a profesor lektvarů mezi sebou vedou tichou válku. Dokonce se studenti mezi sebou sázeli, kdo z těch dvou nakonec vyhraje.

„Pusť mě, ty šašku.“ Patricie se se smíchem odtáhla a vstala. „Kde je vlastně James? Myslela jsem, že jste pořád spolu.“ povytáhla obočí. Fred jen pokrčil nevědoucně rameny a ze stolu ukradl poslední dýňový koláček.

Společně se vydali k hájence. Fred trval na tom, že je nenechá jít samotné. Jako kdyby se cestou přes školní pozemky mohli někde ztratit. Snažil se tvářit hodně důležitě a celou dobu se choval jako šašek. Dvojčata se pobaveně smála, jen Parilis si vysokého mladíka zamyšleně prohlížela. Bylo jí jasné, že s nimi nejde jen tak.

Hřmotnou postavu Bradavického klíčníka viděli už z dálky. Seděl před svou chajdou a snažil se něco vyřezat z malého kusu dřeva.