Parilis - Záhadná sestřenice

Těsně vedle 3/3

Fred stál opřený o strom a s pobaveným úsměvem sledoval nejlepšího přítele. James jen povytáhl obočí.

„Neříkal jsi, že s ní nechceš mít nic společného?“

„Taky že jo.“ zamračil se brunet. „Nevím, o čem mluvíš.“

„Mluvím o tom, že jsi jí právě svěřil svůj nejcennější poklad.“ Fred se odlepil od stromu a připojil se k bratranci na cestě do hradu. Statečně při tom čelil mladíkovu vražednému pohledu. Kdokoliv jiný by zděšeně utekl.

„Nic osobního v tom nehledej. Jen uznávám její schopnost létaní.“ zavrčel a málem si při tom ukousl jazyk. Nenáviděl se za to, že ji právě chválil.

„Jasně jasně. Budu se tvářit, že ti věřím.“ drbnul si Fred ještě naposledy do kamaráda, než zvážněl. „Co ale uděláš s tím zákazem? Pochybuju, že postaršovací lektvar pomůže.“

„Něco už vymyslím.“ zabručel James. Fred nepochyboval. Věděl, že pokud si mladík něco usmyslí, dostane to. Pokaždé. Tedy... většinou.

James se zamračil na velkou stavbu a přemýšlel. Sice ji pozval... No, spíše poručil, aby tam byla, ale pořád ho ještě nenapadlo, jak ji tam propašovat. Zarazil ruce hluboko do kapes. Nahmatal překážku a překvapeně zamrkal. Zmateně si prohlížel našedlou obálku.

Ta malá, kdy....užasle zíral na popsaný pergamen.

„Omluv mě.“ zmizel. Fred se jen zašklebil a zavěsil se do dvou právě procházejících dívek. Ty se zachichotaly a v přátelském rozhovoru vešly do hradu.

Parilis seděla na svém místě u Nebelvírského stolu a věnovala se svému talíři. Po očku při tom vyhlížela dvojčata. Za celý den se jí je nepodařilo nikde zastihnout, a tak měla spoustu volného času. A nebyla by to Parilis, aby ten čas nevyužila nějak 'produktivně'.

„Čau Pari, kdes celej den byla?“ praštil ji náhle někdo do zad, až málem vdechla celý dýňový koláček. Ošklivě se zamračila na Huga, zatím co se snažila z plic dostat zatoulaný kousek pamlsku. To, že jí tak příšerně zkomolil jméno, raději nekomentovala.

„Všude možně. To víš, hrad je veliký a o víkendu času spousta.“ pokrčila teatrálně rameny.

Zrzek se zamračil. Tušil, co bylo předmětem sestřenčina 'prozkoumávání' a moc se mu to nezamlouvalo.

„Kdes byla v noci? Do pokoje jsi se nevrátila.“ zasáhla rychle Rose. Při tom se varovně zadívala na bratra. Chlapec raději spolkl svou poznámku a nechal to plavat.

„Přespala jsem v komnatě. Nějak se mi nechtělo, vracet se na kolej.“ pokrčila rameny a upila dýňové šťávy.

„A? jak to vůbec dopadlo u McGonagallový?“ Rose netrpělivě poposedla na místě.

„Ani se... Počakt! Jak víš, že jsem u ní byla?“ zamračila se dívenka a upřela na zrzovlásku barevný pohled. Ta se jen zazubila a zamávala sestřence před očima složeným kusem pergamenu.

„Že já se vůbec ptala.“ zavrtěla Parilis pobaveně hlavou. „Neměl by ho mít u sebe James?“ pozvedla obočí při pohledu na plánek. Rose se nevinně usmála.