Parilis - Záhadná sestřenice

Zápas 1/2

Ahojky, když máme dneska ty Vánoce, rozhodla jsem se dát vám pod stromeček ještě jeden dílek Parilis navíc. 😊
Užijte si Ježíška 🎅

Ziwa

,,Tak? Jak se těšíte na dnešní zápas?” pověsila se Parilis kolem krku Codymu. Z talíře mu při tom ukradla jeden čokoládový muffin. Chlapec se po ní jen s povzdechem otočil. Její počínání nijak nekomentoval. Už si zvykl.
,,Nervózní jako vždy.” pousmála se křečovitě Isabell. Byla jedna z nejlepších střelkyň, jaké kdy Nebelvír měl. Pokývnutím pozdravila dvojčata a uvolnila Rose místo vedle sebe. Dívenka poděkovala a vklouzla na dřevěnou lavici. Nenápadně se kolem sebe rozhlédla. Nikdo si jich nevšiml. Nikdo stále nevěděl, kdo je Nebelvírským novým chytačem. Od Zmijozelského stolu zachytila pár povýšených pohledů. Chudáčci. Jejich kapitán žil v domnění, že Nebelvír nastoupí do dnešního utkání pouze s šesti hráči. Neměl ani tušení, jaké příkoří se na něj chystá. Rose zakryla úsměv pohárem.

,,Divím se, že ty nejsi nervózní.” sykl Cody. Pár spolužáků, sedících dostatečně blízko, aby slyšeli, se usmálo. Ona vlastně nebyla pravda, že to o Parilis nikdo nevěděl. Pravdu znali všichni žáci Nebelvíru. Bylo to však jejich soukromé tajemství. Hráči věřili, že nikdo z koleje nic neprozradí a kdyby, tak jim Olivie pohrozila školním trestem u Nevilla a to byl dostatečný důvod k mlčení.
,,Už jsem zažila i horší věci.” mávla bez zájmu rukou a otočila pozornost k plnému talíři. Rose s Hugem si vyměnili polekaný pohled. Nechce snad...
,,Jo? A co třeba?” Pandora, druhá střelkyně, natočila hlavu zvědavě na stanu. Parilis se zamyslela.
,,Třeba když jsme si s Reiem osedlali divokého draka.” zasnila se. Její spoluhráči vyděšeně vykřikli.

,,Cože?” Cody dokonale zapomněl na ukradený muffin. Zděšeně sledoval maličkou čarodějku a přemýšlel, jestli je v pořádku. Hugo si se sestrou vyměnil pobavený pohled. Než se uráčil sestřence pomoc a několikrát jí praštil do zad. Střapatá čarodějka ještě párkrát zakašlala a konečně se jí podařilo dostat z plic ten zpropadený kousek cukrovinky. Vděčně poděkovala a zhluboka se napila z nabízeného pohárku.
,,Co blbnete?” vyčítavě se na ně zadívala, když opět popadla dech.

,,Každý by se ptal, kdyby mu někdo řekl to, co ty.” opáčil Cody.

,,Ptal, ne řval. V tom je rozdíl. Kdyby jste se mě zeptali, tak bych se tak nevyděsila a nezačala se dusit snídaní.” vyčetla mu ublíženě. Koutkem oka si všimla dvojčat, která dusila smích v dlaních a nebyla by to Parilis, aby tuto situaci nedokázala náležitě využít.

,,Merline ta dnešní mládež...” povzdechla si naoko zmučeně a nechala nedopovězenou větu vyznít do ztracena. Rose s Hugem se sesuli na lavici. Popadali se za břicha a doslova brečeli smíchy.
,,Ty jsi vážně něco, víš to?” smál se Fred a zbytku týmu také cukaly koutky. Parilis se na chlapce zadívala a na malý okamžik měla pocit, že je vše zase v pořádku. Jen se na bratrance vesele zazubila a chtěla dál v klidu pokračovat ve snídani, ale to jí bohužel nebylo dopřáno.

,,Tak vysvětlíš nám, jak to bylo s těmi draky?” naléhala Olivie a všichni z týmu zpozorněli. Nervozita z nich odplula mávnutím hůlky.
,,No...” polkla. ,,Na ostrově, kde jsem se narodila, nežijí čarodějové ale kněžky. Taky tam nelétáme na košťatech, ale na dracích. A o famfrpálu tam nikdo nikdy neslyšel.” pozorně si všechny prohlédla a musela se opět začít smát. Dívali se na ni, jako kdyby se jim právě snažila namluvit, že Lord Voldemort byl neškodný domácí skřítek. Opět jí to nedalo. Nasadila přihlouplý výraz, napodobila přízvuk své nevlastní matky a zakoulela svými velkými kukadly.