Parilis - Záhadná sestřenice

Prolog 2/2

Smaragdové oči se dívaly do oříškových a ani jeden z nich nevnímal, že oddávající už začal se svým proslovem. Na těch několik dlouhých minut pro ně okolní svět přestal existovat a spíše jen instinktem vycítili, kdy mají pronést své ANO. Ještě si vyměnili prstýnky a dlouze se políbili, než je smetla vlna výskajících přátel.

Ginny tomu nemohla uvěřit. Od dnešního dne už není Weasleyová, ale Potterová. Přitiskla si k hrudi maličkého chlapce, kterého jí její matka vtiskla do náruče a políbila jej na čelo. Dvouměsíční miminko se na ni usmálo a odhalilo tak dvě řady růžových dásní, kde stále ještě chyběly zoubky. Chlapec zamával ve vzduchu pěstičkami, ale to už putoval do náruče svého otce.

Harry si opatrně převzal od Ginny svého malého syna a s novým odhodláním se postavil čelem proti svým přátelům, kteří mu nepřestávali gratulovat a tlačit se při tom jeden přes druhého. S úsměvem si Jamese pohodlněji uvelebil v náruči a s novou odvahou, kterou mu přítomnost malého chlapce vlila do žil, přijímal jejich gratulace.

Pohledem vyhledal oříškové oči a usmál se. Konečně měl pocit, že minulost je definitivně za ním. Že od teď, už bude vše jen lepší a lepší. Opět obrátil svou pozornost na své přátele a nevšiml si tak, že se do davu připletl někdo, kdo sem nepatří. Když jim nad hlavami proletěl smaragdový záblesk, doprovázen bolestným výkřikem, jeho srdce se na několik dlouhých vteřin zastavilo.

Otočil se právě v čas, aby uviděl poslední úsměv, který mu jeho manželka ještě stačila věnovat, než se z jejího těla vytratil život a ona padla mrtvá k zemi.

Všichni svatebčané během okamžiku jako jeden muž vytáhli hůlky a namířili je proti muži v černém plášti. Tvář měl zakrytu smrtijedskou maskou. Několik čarodějů se k muži okamžitě vrhlo a během chvilky ho už vlekli spoutaného pryč, ale Harry je nevnímal. S poslední špetkou rozumu vtiskl svého syna do náruče prvnímu nejbližšímu člověku a rozběhl se k Ginny, snažíc se ji probudit. Nechtěl uvěřit, že by mohla být mrtvá. To nebylo možné! Jeho Ginny. Jeho Ginny by se přeci nenechala jen tak zabít! To nešlo. Navíc... Dnešek patřil jen jim. Byl to den, kdy mohli konečně říct, že patří jeden druhému. Nemohli mu ji proto hned zase vzít! To přece nešlo!!

Nechal slzy, aby mu proudem smáčely tváře. Neměl sílu je zadržet. Jen okrajově vnímal vzdálený vzlykot Hermiony a paní Weasleyové. Když se ho někdo snažil odtrhnout od mrtvého těla jeho ženy, zaslechl srdceryvný křik malého Jamese. Vztáhl ruce a přitáhl si chlapce do náruče.

* * * *

O několik dní později stál u zdobeného náhrobku a nevnímal, že mu déšť smáčí oblečení a vlasy. Tupě upíral svůj smaragdový pohled na chladný kámen, na kterém se skvělo jedno jediné jméno: Ginevra Molly Potterová. Když ho Hermiona starostlivě objala, nedal na sobě znát, jestli ji vnímá nebo ne.

,,Přijď pak domů, Harry. Počkáme tam na tebe.” Ron ho starostlivě poplácal po rameni, než objal svou přítelkyni kolem ramen a pomalu ji odváděl pryč. I jeho smrt sestry velmi zasáhla, ale musel zůstat silný. Už kvůli svým rodičům, Hermioně a hlavně Harrymu.

,,Myslíš, že neudělá žádnou hloupost, Rone?” šeptla tiše mladá čarodějka a více se ke svému příteli přitiskla. Ani si nechtěla přiznat, jak moc ji stav jejího nejlepšího přítele děsí.

Ron ji místo odpovědi pouze silněji stiskl a mlčky vedl pryč ze hřbitova. To ji vyděsilo ještě víc, ale podruhé už se neptala. Vlastně... Ronovo mlčení bylo samo o sobě i odpovědí. Odpovědí, kterou se dozvěděli hned druhý den ráno,když našli malého Jamese v Ginnině pokojíku samotného, a na nočním stolku ležel dopis. Když si ho přečetli, Hermioně se do očí vehnaly zrádné slzy. Aby je nějak zamaskovala, vzala plačícího chlapce, a při tom si všimla, že vedle něj v kolébce leží složený neviditelný plášť společně s Pobertovým plánkem.

Rone, Hermiono,

děkuju Vám za vaše přátelství. Opravdu to pro mě mnoho znamená. Vždycky jste mi nahrazovali rodinu, kterou jsem nikdy neměl, a jsem vám za to vděčný.

Pořád si pamatuji naše první setkání v Bradavickém expresu a přemýšlím, jak by se asi věci vyvíjeli, kdybychom se tehdy nepotkali.

Rone, kdybych tehdy neseděl v jediném volném kupé, možná by jsi si ke mně ani nepřisedl.

Mio, co by se stalo, kdybychom ti nepřišli na pomoc, když Quirell pustil toho trola? Možná, že kdyby se tohle všechno nestalo, celá ta záležitost s Tomem Raddlem by skončila jinak. Mohlo by být méně mrtvých, ale možná i víc.

Chci abyste věděli, že nelituji ničeho, co jsem s vámi zažil. Vím, že jsem se na vás mohl spolehnout v každé situaci, a proto jsem se rozhodl, vás požádat o pomoc i nyní. Tentokrát už naposledy.

Omlouvám se, ale už s vámi nemůžu dále zůstávat. Voldemort má ve světě pořád ještě nějaké přívržence a já nechci, aby se opakovalo to, co s Ginny. Proto vás prosím, postarejte se o Jamese. Vím, že pro něj budete skvělými rodiči.

Nechávám vám tady všechny své věci, já už je nebudu potřebovat. Klíček k trezoru najdete v obálce. Použijte ty peníze jak uznáte za vhodné.

Harry James Potter

PS: Prosím, nehledejte mě.

Roky plynuly a po Harrym, jakoby se slehla zem. Nikdo ho nikde nepotkal, nikdo o něm nic nevěděl, ale pokaždé, v den výročí Ginniny smrti, našel Ron s Hermionou na sestřjině hrobu čerstvé květiny. Stejně tak jim velká bílá sova v den narozenin nebo na Vánoce přinesla nějakou tu drobnost. Občas byl připojen i dopis. Ovšem nikdy se nedozvěděli přesné místo pobytu svého nejlepšího přítele. A pak... o pár let později, ztratili i tento malý kontakt.