Parilis - Záhadná sestřenice

Noční můra 2/2

,,Paní ředitelko, tato studentka není ve své posteli.“ chopil se Filch okamžitě slova a zacloumal s nebohou dívenkou. Ta se v jeho sevření bezmocně zazmítala.

,,Slečno Weasleyová?“ stočila na ni ředitelka pohled s nepříjemnou předtuchou. Snažila se zachytit její pohled, ale okolní tma jí to znesnadňovala.

,,Obávám se, paní ředitelko, že vysvětlení se do slečny Weasleyové nyní nedočkáte.“ promluvil ledově Snape a sklonil svou hůlku, aby její světlo dopadlo na Parilisinu tvář. Ředitelka zděšeně zalapala po dechu.

,,Okamžitě mi ji dejte, vy hlupáku.“ doslova vytrhla maličkou čarodějku ze školníkova sevření. ,,Severusi, dojděte prosím rychle pro nějaké silné uklidňující lektvary. Sejdeme se u mě v ředitelně.“ nestačila ani doříct větu a už jen zírala na Snapeova záda, mizící na konci chodby. Rozzuřeně se obrátila na školníka.

,,Můžete mi říct, vy hlupáku, jak jste si mohl nevšimnout, že se ta dívka nachází v tak otřesném stavu?!!” zaječela na něj. Filch jen bezmocně zvedl ruce řed sebe. Raději se nepoštěl s ředitelkou do křížku, a když mu nařídila aby vypadl, zmizel rychleji než duch. Minerva se zhluboka nadechla, aby se trochu uklidnila a teprve nyní si všimla chlapce, nerozhodně postávajícího uprostřed chodby.

,,Pane Malfoyi?“ překvapeně pozvedla obočí. Nakonec se však rozhodla jeho přítomnost zde pro tutu chvíli nekomentovat. Opatrně mu podala Parilis a s tím, aby ji následoval, se vydala chodbou ke svému kabinetu.

Scorpius, nejrve vyvedený z míry, si neochotně převzal od velice rozrušené ředitelky ještě více rozrušenou spolužačku a vedl ji tmavou chodbou, osvětlovanou pouze světlem z hůlky. Měl pocit, jako by dívka, jíž vedl, byla od hlavy po paty ochrnuta. Nohy se jí pletly a zdálo se, jako by je ani neovládala. Po několika namáhavých krocích ztratil trpělivost a zvedl dívku do náruče. K jeho překvapení skoro nic nevážila. Jako by nesl plyšáka. To i jeho mladší sestřička byla težší, ale na tu se teď rozhodl nemyslet.

V ředitelně ji pomalu pusadil do křesla a rychle podepřel, když náhle začala přepadávat. Opravdu připomínala spíše bezduchou loutku, než člověka. Ani se mu nechtělo uvěřit, že tohle je ten školní šašek, kerý mu tak moc zpestřoval pobyt v Bradavicíh.

Ošil se. Byl si až moc dobře vědom všech těch zvědavých pohledů, které na ně vrhali bývalí ředitelé a ředitelky Bradavic a nebylo mu to zrovna po chuti. Nejvíce ho znevózňoval pohled pomněnkových očí profesora Brumbála. Naštěstí se k němu velmi brzy přitočila ředitelka.

,,Pusťte mě k ní, pane Malfoyi.” McGonagallová se sklonila nad dívkou a pečlivě si ji prohlédla. Vyděsil ji pohled do těch strachem rozšířených očí, popelavě šedá pokožka a pot, který se dívence perlil na čele. Vztáhla ruku a dotkla se jí, Parilis však prudce její dlaň odstrčila a schoulila se na křesle do klubíčka, jako kdyby očekávala, že ji starší žena uhodí. Avšak i tento krátký dotek stačil ředitelce napovědět, že dívenka má až příliš vysokou horečku.

,,Tohle se mi nelíbí.” na čele se jí objevila starostlivá vráska a pro jistotu o krok od maličké Weasleyové odstoupila. Nechtěla ji rozrušit víc, než bylo nezbytně nutné.