Parilis - Záhadná sestřenice

Hra začala

,,Můžeš mi už konečně říct, o co tady jde?” James strčil Parilis do Komnaty a hrubě ji popadl za paži. Klid, který pociťoval u ředitelky, se náhle někam vypařil.
,,Ale já ne...” snažila se zapírat, i když tušila, že tentokrát neuspěje. Zhluboka se nadechla a pokusila se potlačit třas, který jí pomalu pronikal do celého těla. Srdce jí splašeně tlouklo v hrdi a dlaně se začaly potit.

,,Tak řekneš mi už konečně pravdu, Radlleová?” prskl James a pustil ji, jako kdyby se o ni náhle popálil.

,,Já nejsem...” pokusila se opět ohradit, ale mladý Potter popadl pergamen, ukrytý v kapse a strčil jí ho pod nos.

,,Ne? Tak to asi neumím číst!” vrčel vztekle. Parilis se pokusila zaostřit na rozmazaná písmenka. Z nažloutlého pergamenu na ni výsměšně svítilo několik písmen: L.J.P.-Radlle.

,,Umíš.” pípla tiše. Hlasitě polkla. Hlava se jí začala točit a do spánků ji neúnavně tlouklo soudcovské kladívko. Měla pocit, že jí žilami proudí rozžhavené železo a věděla, že tentokrát to nezastaví.

,,Jamesi, prosím.” naléhavě se mu zadívala do očí a on konečně pochopil. Stačil se však už jen kolem sebe spěšně rozhlédnout, než dívčina magie explodovala.

Svět před Parilisinýma očima zčernal. Stačila ještě zahlédnout Potterův vyděšený výraz, než se jejím tělem prohnala ohnivá bouře, která ji málem rozervala na kusy.

James se rozkašlal a s námahou otevřel oči. Neviděl nic kromě černočerné tmy, která jej obklopovala. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, co se stalo. Byli v Komnatě nejvyšší potřeby a Parilis...

,,Kruci!” zaklel a vystřelil do sedu. Prudká rána do hlavy jej však vrátila zpět. S dalším zaklením si promnul bouli na hlavě a po hmatu se pokusil zjistit, kde se to vlastně ocitl. Stěny byly holé a chladné, skoro se až zdálo, že leží v nějakém kameni. Nevěděl, jak dlouho se pokoušel najít nějaký otvor nebo kliku, když se prostor kolem něj pohnul a Komnata jej vyplivla na podlahu.

Rozhlédl se. Vypadalo to, že k žádné velké škodě nedošlo. Jako kdyby Komnata absorbovala celý magický výbuch. I on byl v pořádku. Pokud tedy nepočítal těch pár drobných oděrek.

,,Parilis!!” srdce mu zaškobrtlo v hrudníku, když si všiml dívenky, ležící uprostřed místnosti. Rychle vyskočil a vrhnul se k ní. Děsem se mu zatmělo před očima podruhé. Zlomená hromádka, ležící na chladných kamenech, ani v nejmenším nepřipomínala to veselé, otravné škvrně.  

Školní uniforma byla celá potrhaná a skrze poničenou látku prosakovala krev. Kůži měla popelavě šedou a rty popraskané do krve. S úlevou nahmatal tep, než začal opět panikařit. Netušil, co by měl dělat. Co by udělala Rose? Skoro se až histericky rozesmál. On byl přeci ten starší a měl by se spoléhat na prváka? Jedno věděl ale jistě, jeho sestřenka by ho do smrti nenáviděla, kdyby zjistila, co provedl.

Opatrně zvedl nešťastnou hromádku do náruče a vynesl ji ven. Potřeboval jinou Komnatu, než byla ta s holými stěnami. Když pak opět vstoupil, přivítal je útulný pokoj s postelí, nočním stolkem a praskajícím krbem. K jeho úžasu na ně u stolku čekala malá skřítka v oranžových šatečkách a s neposlušnými, zlatými kudrnami.

,,Lucky slyšet, že pan Potter potřebovat pomoc. Lucky umět léčit.” uklonila se skřítka. Drobnou ručkou ukázala na stolek s různými léčivy. K jeho překvapení však nikde neviděl jediný lektvar.