Parilis - Záhadná sestřenice

Vánoční přípravy 1/2

Rose sebou polkaně trhla, když před ní velká sova upustila bledě modrou obálku.

,,Ginny! Tys mě polekala.“ vyčítavě se zadívala na nočního dravce. Sova jen něco jemně houkla a Rose by přísahala, že se tvářila pobaveně. Tedy... pokud se sovy mohou tvářit pobaveně. Zavrtěla hlavou, aby si z ní vyhnala ty absurdní myšlenky a zaměřila svou pozornost na obálku. Pozvedla obočí.

,,Ginn, ale to je dopis pro Jamese.” překvapeně zvedla pohled k sově. Ta jen něco jemně houkla a odletěla.

Rose se zamračila a rozhlédla po Velké síni. Byla skoro prázdná. S povzdechem sáhla do kapsy, kde měla schovaný Pobertův plánek. Rozložila ho na lavici a poklepala na něj hůlkou. Okamžitě se na něm začal objevovat plánek Bradavic.
Rose poklepala na pergamen ještě jednou a tiše zamumlala kouzlo. Mapa Bradavic začala blednout, až se stala pouze stínem na pozadí starého pergamenu. Okamžitě poté se na přední straně začala objevovat v rychlosti načmáraná věta.

Ahoj Rose, copak potřebuješ?

Dívka se usmála. Asi nikdy nepřestane žasnout nad tou podivnou runou, kterou Parilis použila.

,,Hledám Jamese. Mohli byste mi ho najít, kluci?”

Toho rošťáka jsem viděl u profesora Longbottoma v kabinetu. 

Objevila se narychlo načmáraná věta. Rose ihned poznala rozhádaný rukopis Siriuse Blacka.

,,Děkuju. Neviděli jste ještě někde Huga? Od rána ho nemůžu najít. A stejně tak Parilis.”

Tvůj bratr nám zmizel z dohledu v sedmém patře. Kousek od Komnaty. Hádám, že se zase snaží obehrát Godrika v šachách. 

Vystřídal načmárané věty vlkodlakův úhledný krasopis.

,,Děkuju, Náměsíčníku. A Parilis?”

Naposledy mířila na školní pozemky. 

Odpověděla třetí osoba, jejíž střípek duše byl k pergamenu připoután.

Rose poděkovala a pro jistotu rychle pergamen opět schovala. Tušila, kde by Parilis mohla být. Určitě je zase v 'Té' místnosti a snaží se vyrobit Vánoční dárek pro jejich neoblíbeného profesora lektvarů. Už na tom pracovala pár dní, ale stále se jí to nějak nedařilo.

Rose poděkovala a plánek opět schovala na dno své školní brašny. Popadla své věci a rychle vyběhla po schodech do patra. Prokličkovala polo prázdnými chodbami až ke kabinetu profesora Bylinkářství. Před ním se na chvíli zastavila a zhluboka nadechla. Zaposlouchala se do tlumeného rozhovoru. Chvilku váhala, ale nakonec přeci jen sebrala odvahu a zaklepala. Tiše čekala na vyzvání a pak nakoukla dovnitř.

,,Ahoj, Neville, hledám Jamese.“

,,Stalo se něco?“ mladík se na ni zvědavě otočil. Rose jen zamávala ve vzduchu obálkou. James okamžitě poznal, komu patří ta bledě modrá barva a rychle vstal.

,,Promiň, Neville, ale musím jít. Dořešíme to později.“ rychle se rozloučil, a než muž stačil něco namítnout, zmizel. Popadl sestřenku za ruku a odtáhl do nejbližšího temného zákoutí, které našel. Pohledem sjel na obálku v dívčině ruce.