Parilis - Záhadná sestřenice

Následky 1/2

Dveře od dívčích záchodků na třetím podlaží se prudce rozletěly, když dovnitř vběhla drobná postava. Dřevo narazilo do kamenné zdi, než se s ohlušující ranou dveře opět zavřely. Několik drobných kamínků se při tom uvolnilo ze zdi a na klice zůstala malá odřenina.

Drobná postava urychleně zapadla do jedné z kabinek. Ani se neobtěžovala zamknout, nebo aspoň zavřít za sebou dveře, než se naklonila nad mísu a začala zvracet. V krku cítila rozžhavený karabáč, který jí spaloval celá ústa a krk až k žaludku. Sýpavě se pokusila nadechnout, ale vzduch se změnil ve žhavou lávu, která jí spalovala plíce. Ve spáncích jí bušilo a za očima cítila příšerný tlak.

Utřela si ústa, umazaná krví a chvíli ještě zůstala sedět skloněna nad záchodovou mísou, než se ujistila, že ty hrozné křeče žaludku už přestaly. Spláchla a s obtížemi se vyhrabala na nohy. S pomocí stěny se přesunula k umyvadlu, kde jí chvíli trvalo, než se jí podařilo otočit kohoutkem a pustit ledovou vodu.

Vypláchla si pusu a polkla několik doušků, ale kýžený pocit úlevy se nedostavil. Veškerý chlad se v jejích ústech měnil ve vařící vodu a spíše zhoršoval, než zlepšoval její stav.

Vykloktala si ústa a sledovala vodu s příměsí krve, mizící v odpadu. Ztěžka se zapřela o umyvadlo a v popraskaném, špinavém zrcadle nad ním si prohlédla svá popálená ústa. Pečeť na jejím jazyku stále ještě rudě pulzovala a vysílala jí do těla plazivé plamínky bolesti.

Radši se odplazila zpátky do kabinky a čelo si opřela o chladivý kámen. Snažila se celým tělem vstřebávat ten blahodárný chlad a zapudit tak ten příšerný žár, který ji zevnitř spaloval.

Oči se jí pomalu zavíraly až za zvuku kapajícího kohoutku konečně usnula. Ani nezaznamenala přítomnost stříbrné postavy, která ji tiše pozorovala. Jindy velice hlučný, ufňukaný duch, zahleděný jen sám do sebe, nyní sledoval dívenku s jistým soucitem a pro jistotu vyhnal každého, kdo na záchodky zavítal.
***

,,Rose, nevíš kde je Pari?” naklonil se Hugo k sestře. Jejich sestřenka zmizela před dvěma dny a od té doby ji neviděli. Naposledy, když si ji k sobě pozvala ředitelka. Parilisino mizení pro ně nebylo žádnou vyjímkou. Dívka měla v povaze občas nevysvětlitelně zmizet, nikdy to však nebylo na tak dlouhou dobu.

Rose se zamračila na učitelku přeměňování. Snažila se soustředit, ale Parilisina nepřítomnost jí to znemožňovala. Měla o sestřenku strach. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, jestli ji ředitelka nevydala ministerstvu, ale když pak ženu spatřila, ten nápad zavrhla. Ředitelka sice nemusela mít Patricii zrovna kdo ví jak v lásce, ale tohle by neudělala.

,,Po hodině najdeme Jamese, zkusíme se podívat na jeho plánek.” odpověděla bratrovi a vstala, když ji profesorka Tinkerllová vyzvala, aby probírané kouzlo předvedla před celou třídou.

Když se pak školou prohnal zvonek ohlašující konec hodiny, společně s bratrem vyběhli ze třídy mezi prvními a hnali se dolu do sklepení. James s Fredem měli zrovna hodinu lektvarů s profesorem Snapem. Věděli, že obávaný profesor měl ve zvyku prodlužovat hodinu, když jej někdo během výkladu přerušoval. A James s Fredem byli známí tím, že nikdy nedokázali držet jazyk za zuby.

Měli štěstí. Když o pár minut později, dobíhali k učebně lektvarů, dveře se zrovna otevíraly a z nich se vylil proud studentů. Jejich bratranci byli z pro ně nepochopitelných důvodů, mezi posledními.