Parilis - Záhadná sestřenice

Sbohem Ario

Parilis s Ariou se skláněly nad několika velkými pergameny. Seděly na zemi v podzemní tajné místnosti a velký fénix nad jejich hlavami byl jediným zdrojem světla.

Maličká čarodějka se zamračila na jeden z pergamenových listů. Mávla hůlkou a překreslila plánek, který se sestrou vymýšlely. Tázavě zvedla oči ke starší dívce. Ta si nové dílo se zájmem prohlížela, než několika poklepy na nažloutlý list upravila pár detailů. Po celou dobu spolu při tom mlčky, beze slov rozmlouvaly.

Parilis zvědavě nakoukla sestře pod ruku, načež souhlasně kývla a dokončený pergamen odložila stranou. Vzala jiný.

Aria si promnula unavené oči a vzala z malého talířku čokoládovou sušenku. Hladově se do ní zakousla. Jednoduchým kouzlem si z nedaleké police přivolala jednu z knih a otevřela ji na zadní stránce. Začetla se do kouzla a při tom se mračila. Podstrčila čarodějce svazek pod nos a prstem poklepala na jedno z kouzel.

Parilis pozvedla obočí. Bylo to jedno z nejsložitějších kouzel, jaké kdy viděla, ale mohlo by fungovat. Tedy... pokud při jeho použití neudělají chybu. Váhavě přikývla a při tom se kolem sebe rozhlédla. Někde tu muselo být ještě jiné. Stejně silné. Stejně účinné. Stejně...

Zvedla ruku a nechala si do ní vklouznout jeden z modrých svazků. Bez hledání otevřela knihu na určité stránce a začetla se do znění hledané runy. Na tváři jí při tom hrál nepatrný úsměv.

Přistrčila knihu své sestře a ukázala několik poměrně jednoduchých run. Když se šikovně zkombinovaly, dokázaly plně nahradit předchozí složité kouzlo.

Starší dívka s úsměvem kývla a na útržek papíru si načrtla jejich znění, než Parilis knihu opět nechala odlevitovat na své místo.

Společně pak pracovaly celý zbytek dne. Mlčky, bez vyřčených slov. Pouze pomocí myšlenek spolu promlouvaly. Zároveň jako kdyby obě dvě přesně věděly, znění každé knihy. Řádek po řádku, stránku po stránce. V žádné z nich nelistovaly nekonečně dlouho, aby našli potřebné kouzlo či runu. Vždy šly přesně najisto.

Nakonec Aria přeci jen dokončila poslední úpravy na zbývajícím pergamenu a Parilis je založila do připravených desek. Několikrát poklepala hůlkou na jejich povrch a zašeptala při tom jednoduché kouzlo, než svazek ukryla v jedné z horních polic Howlovi části knihovny.

,,Myslíš, že to takhle bude v pořádku?” zeptala se nejistě, když pak společně uklízely nadělaný nepořádek. Mávnutím hůlky nechala zmizet přičarované polštáře a z talířku sebrala poslední sušenku, než jej Aria taky odčarovala.

,,Neboj se, je to perfektní!” vzala ji starší dívka kolem ramen a vedla k východu. Byla přesvědčena o tom, že to ta maličká zvládne. Vybraly společně hodně účinných a celkem jednoduchých kouzel, které by pro Parilis neměly být velký problém. S její kouzelnou mocí...

,,Mrzí mě, že už odjíždíš.” povzdechla si Patricie, zatím co aktivovala kouzelnou runu, která je přenesla zpět do Chroptící chýše. Aria jí rozcuchala vlasy.

,,I mě to mrzí, ale ředitelka nám povolila pobyt jen přes Vánoční prázdniny. A ty už bohužel končí.” prsty přejela po rolničkách kolem svého krku a ty se rozezvonily. Stoletá vrba strnula uprostřed pohybu a teprve když byla obě děvčata v dostatečné vzdálenosti, další cinkutí drobných rolniček ji propustilo z nehybnosti.