Parilis - Záhadná sestřenice

Vánoční přípravy 2/2

Hugo zvedl hlavu od rozehrané partie šachů, když se v místnosti najednou objevila jeho sestra s nevlastním bratrem. Jen pozvedl obočí a mlčky se zeptal. Ještě se nestalo, že by oba byli něčím tak moc nadšení.

Rose mu odpověděla pohledem, načež se Hugovi po tváři rozlil rošťácký úsměv. Nikdy nečekal, že by ředitelka na tu prosbu kývla. Přece jenom, měla určitou zodpovědnost za všechny žáky, kteří o Vánocích zůstávali ve škole. Rychle oběma pokynul aby si sedli a netrpělivě začal vyzvídat podrobnosti.

Obrazy si vyměnily pobavený pohled. Jo, to bude opravdu perfektní Vánoční dárek, pro tu malou uličnici. Jen Slazar se na svém obrazu zamračil a zmizel. Zbylí tři zakladatelé si mezi sebou vyměnili zmatené pohledy, než Godrik pokrčil rameny a opět se zaposlouchal do rozhovoru těch tří spiklenců.

Helga se ještě chvíli snažila poslouchat, ale nakonec přeci jen následovala svého druha někam pryč. Rowena však byla jediná, kdo si všiml.

,,A kdy se to spustí?“ poposedl Hugo nadšeně. Už se nemohl dočkat, až uvidí ten její výraz.

,,Pozítří. Zítra ráno většina žáků odjede domu, takže budeme mít Bradavice jen pro sebe.“ chopila se vysvětlování Rose. Hugo poslušně poslouchal.

,,Někdo ale bude muset dostat Parilis z Chýše. Už je tam zalezlá celý týden.“ zamračil se James.

Rose souhlasila, že si to bere na starost, načež vytáhla z tašky čistý pergamen a donutila kluky zamyslet se a probrat poslední drobné nesrovnalosti v jinak dokonalém plánu.

***

,,Pořád to ještě nemáš hotové?“

Parilis sebou polekaně trhla a při tom vysypala do kouřícího kotlíku víc švábích oček, než bylo potřeba. Vyčítavě se zadívala na sestřenku, když její lektvar nabral jedovatě žlutou barvu.

,,Tak ti pěkně děkuju, Rose. Už jsem to skoro měla.“ zamračila se.
Kouzlem nechala lektvar zmizet a začala znovu.

Rose jí při tom mlčky nakukovala přes rameno. Sama doufala, že se to Parilis tentokrát povede. Pro sestřenčino vlastní dobro! Zadívala se na vyčarovaný polštář, kde se spokojeně rozvaloval její kocour. Kdysi krásná, černo stříbrná srst nyní zářila purpurově fialovou s modrými znaky.

Parilis pobaveně kopírovala směr jejího pohledu. Ten pacholek si za to mohl sám! Neměl se jí motat pod rukama, když pracovala. Ale né. To by to nesměl být ten nejzvědavější a zároveň nejdrzejší kocour, jakého kdy potkala. Místo toho, aby ji pozoroval z uctivé vzdálenosti, jí musel strkat čumák přímo pod ruce a převrhnout na sebe kotlík s jedním z těch nepovedených lektvarů. Parilis si tehdy myslela, že ji Rose opravdu prokleje, jak zuřila.

S úsměvem stočila pohled zpět ke kotlíku a naposledy lektvar třikrát zamíchala proti směru hodinových ručiček. Nalila trochu do malého flakonku a přešla ke spícímu kocourovi.

Zhluboka se nadechla.

Byla si dobře vědoma toho upřeného pohledu, kterým ji sestřenka pozorovala. Tušila, že pokud se jí to tentokrát opět nepovede, bude to ona, koho vlasy budou zářit nějakou příšerně křiklavou barvou.