Parilis - Záhadná sestřenice

Trest 3/3

Válka skončila před patnácti lety a stále se ještě mnoho rodin zcela nevzpamatovalo ze svých ztrát. Mnoho přátel bylo nenávratně pryč, mnoho životů bylo zmařeno a mnohdy zcela zbytečně. Vždyť... ti všichni mudlové, kteří byli tenkrát zabiti Smrtijedy, byli zcela neviní. Jejich jediný prohřešek byl, že se narodili bez kouzelné moci. Byli pouze trochu odlišní...

Parilis se ponořila do hlubin svých myšlenek a před očima jí vyvstal jiný obrázek stejné situace. Malá vesnička v lůnu hor, obklopena hlubokými lesy. Zcela odříznuta od okolního světa, žila svým vlastním životem. Její obyvatelé trávili každý den v monotónním poklidu a nikdy neudělali nic, co by bylo v rozporu s jejich pravidly. Občas se stalo, že k nim přišel požádat o pomoc někdo z jiné části ostrova a bylo mu vyhověno. Někdy se tam objevil zcela neznámý člověk a zařadil se do života této prastaré komunity bez možnosti návratu do svého starého života. Tato vesnice... Ne, tento svět ve světě si žil podle vlastních pravidel, která nesměl nikdo porušit, a když se někdo pouze trochu odlišoval, byl šikanován a zatracen. Proto ti, kteří se narodili s jinou magií, než která byla v této vesnici schválena, se své schopnosti snažili skrývat před ostatními a splynout s davem. Stejně, jako se kouzelníci po celém světě snažili vmíchat se do mudlovského světa, aniž by si jich tito lidé všimli.

Kouzelníci to měli těžké, ale tito vyvrhelci z horské vesnice to měli ještě horší. Protože tady neexistoval nikdo, kdo by se jich zastal. V tomto malém světě nebyl nikdo, kdo by je podpořil. Žádná škola čar a kouzel... Žádní další lidé s jinou magií... V tomto světě jste na všechno byli sami. Nebyl nikdo, kdo by vám pomohl.

Dívence se na tváři rozlil neveselý úšklebek a opět se ponořila do svých úvah.

Jaká to ironie, která se vznášela nad tou malou vesničkou. Lidé s odlišnou magií. Řád, kterého se drželi a odsuzovali každého, kdo se jen trochu lišil. A při tom... Magie, kterou užívali, měla stejné základy jako magie nynějšího světa. Pouze trochu omezená. Protože praví zakladatelé tohoto odřízlého světa, byli obyčejní kouzelnící, kteří se vyskytují na každém rohu. Když pár z nich přestaly bavit spory mezi svým vlastním druhem a přetvářka, která byla nevyhnutelná, pokud jste chtěli žít mezi mudli, odešlo několik kouzelníků pryč a vybudovalo tuto vesnici. Tehdy byl ještě přístup na ostrov neomezený. Scházeli se zde lidé s tou nejroztodivnější magií, která se po generace křížila, až vznikla magie, tolik odlišná od té nynější. Magie, která se už po staletí nemění. Obyvatelé vesnice zapomněli na své předky. Začali odsuzovat jejich odlišnost. Stejně, jako Voldemort a jeho Smrtijedi, ovšem ne v takovém hrůzném řádění. A přes to všechno... Sem tam se stalo, že se občas narodil někdo, kdo byl schopen ovládat magii těch prvních. Takový kouzelník, byl pak šikanován a mnohdy se propadl až na samý okraj společnosti. Když pak beze stopy zmizel, nikdo jej nehledal. Když se objevilo jeho mrtvé tělo, nikdo se nezajímal. Až nakonec zůstala pouze jediná rodina, které v žilách kolovala krev, schopná probudit jinou magii k životu.

Parilis se zavrtěla na chladné podlaze, ve snaze najít pohodlnější pozici. Vzpomínala na noc, kdy seděla na matčině klíně a drobná žena se jí trpělivě snažila vysvětlit, proč nepoužívá tatínkova kouzla před členy řádu. Dívence byly tehdy sotva tři roky, ale poslušně poslouchala tichý sykot, kterým k ní žena promlouvala. Ten syčivý zvuk dívenku pomalu ukolébal ke spánku.

***
Snape rozrazil dveře svého kabinetu a mrsknul Patriciinou hůlkou na stůl. Sedl si na židli a zrovna se chystal přitáhnout si k sobě tlustý stoh pergamenů, aby konečně opravil těch několik esejí, za které jistě všichni dostanou Hrozné.