Parilis - Záhadná sestřenice

Vzhůru do Bradavic 1/3

Nástupiště 9 & ¾ jako každým rokem hlučelo životem. Opět bylo přeplněno kouzelnickými rodinami, které své ratolesti posílali do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Kam jste se podívali, mohli jste vidět kouzelníky a čarodějky různého věku. Ti mladí se radostně vítali s kamarády, které o prázdninách neviděli, někteří se s obdivem a nedočkavostí dívali na velkou, černo červenou lokomotivu, která je měla poprvé odvést do bradavic a ti starší, kteří už tu možnost svézt se školním expresem neměli, se neochotně loučili se svými potomky, protože věděli, že je dlouho neuvidí.

Všude vládl smích a chaos. Situace se změnila. Sice se na pár tvářích sem tam objevila nějaká ta vráska, ale nikdo už se netřásl hrůzou, že by měl spustit své dítě z očí. Ta největší hrozba, která ještě před patnácti lety ovládala celý svět, už totiž byla dávnou minulostí. Voldemort byl poražen a s ním zmizeli i jeho věrní. Všichni Smrtijedi teď hnili v novém Azkabanu a celý svět si mohl oddechnout.

Bohužel, s velkou radostí přichází i velký smutek. Ten smutek se týkal zprávy, která obletěla celý svět a každého, kdo se o ní dozvěděl, uvedla na několik vteřin do nevěřícného transu, než je okolnosti donutili uvěřit. Harry Potter zemřel! Chlapec, který bojoval za celý kouzelnický svět a porazil to největší zlo, nakonec zemřel jako obyčejný smrtelník. Mimo dosah svých nejvěrnějších přátel a kouzelnický svět na něj pomalu začal zapomínat. Vlastně ne, stále tu byl někdo, kdo si na mladého, černovlasého muže bude pamatovat po celý svůj život.

Hodinová ručička na velkých hodinách ukazovala, že je za deset minut jedenáct. Což znamenalo, že bradavičtí žáci mají už pouze deset minut na rozloučení se se svými nejbližšími, když se na nástupiště nahrnula větší skupinka posledních opozdilců. Dva chlapci a dívka, před sebou tlačili vozík, zatím co jejich rodiče se o něčem dohadovali. Střapatá čarodějka právě něco vyčítala svému muži, když se k nim připojil vysoký, zrzavý muž a blýskl po nich svým typickým, šibalským úsměvem.

,,Rone, Hermiono, už jsme mysleli, že to nestihnete." zazubil se na ně Georg.

,,Jo, to jsem si už začínala myslet taky." přikývla čarodějka a naposledy se zamračila na zrzka po svém boku. Jejich tři děti si už mezitím ve vlaku zabraly jedno kupé a teď se vrátily rychle se rozloučit s rodiči a pozdravit ostatní. Teda... vrátily se pouze dvě z nich. Dvojčata Hugo a Rose, kteří letos nastupovali do prvního ročníku. Ten třetí zůstal sedět ve vlaku a na něčem se tam dohadoval s Fredem. Synem jejich strýce George.

Hermiona to komentovala pouze unaveným pohledem.

,,Copak, přemýšlíš, kolik stížností vám McGonagallová pošle tento rok?" zazubil se na ni Georg, když zachytil Hermionin pohled, který vrhla k oknu do kupé, které si ti tři zabrali.

,,Už mě to unavuje. Za ty tři roky, už bychom si s těmi dopisy mohli vytapetovat celý dům a ještě by nám jich několik desítek zbylo na zatápění." zabručela a zrzek se rozesmál. On sám na tom byl se svým synem stejně, vzhledem k tomu že Fred a James byli takový Bradavický postrach a měli stejnou pověst, jako míval on se svým bratrem, když ještě školu navštěvovali.

,,Já jen doufám, že ti dva si z nich nevezmou příklad." zaprorokoval Ron, za což schytal pohoršený pohled od Hermiony.

,,Ještě to tak!" zděsila se, ale ve skrytu duše věděla, že tu ta možnost je. Sklonila hlavu ke své dceři, která ji se starostlivým výrazem zatahala za rukáv.

,,Copak se stalo, Rose?"

,,Mami, já ji tu nikde nevidím. Myslíš, že opravdu přijede?" zadívala se na matku svýma modrýma očima, stejně jako její bratr. Hermiona se jen smířlivě usmála a pohladila obě své děti po rezavých kadeřích.

,,Nebojte se, přece vám poslala svou sovu." pokusila se je uklidnit a při tom vrhla na Rona zamyšlený pohled. I jemu se na čele objevila starostlivá vráska a oběma v mysli vyvstala stejná otázka Nestalo se jí cestou nic?

Tohle byl taky jeden z důvodů, který by mohl její dvě děti svést na stranu Jamese a Freda. Ta maličká, jedenáctiletá čarodějka, která letos nastupuje také do prvního ročníku Bradavic a shodou okolností je i jejich sestřenicí. Zatím se s ní ještě nesetkali osobně, ale už jen to, co se o ní dozvěděli skrze soví poštu, stačilo k tomu, aby pochopili, že Fred a James v ní budou mít hodně silnou konkurenci. Vlastně ne... Na tuhle maličkou jsou ti dva ještě krátcí a dokonce i Fred a Georg Weasleyovi a samotní Poberti se oproti ní zdáli jen jako neškodní škodílci. Ta maličká totiž slovo Poberta, vyzdvyhla na tu nejvyšší možnou úroveň.

,,Neboj se, Rose, ona tam bude. Má stejné právo, studovat v Bradavicích jako vy." Hermiona se naposledy na svou dceru usmála, když se ozvala píšťalka a poslední opozdilci se rychle snažili naskákat na poslední chvíli do vlaku. Vteřinová ručička ukazovala, že za patnáct popostrčení se dveře zavřou a vlak se rozjede. Dvojčata tedy rychle naskočila do vlaku a Hugo se naposledy otočil na svou matku.

,,Její právo je větší." zazubil se v odpověď na matčin překvapený pohled a Rose jeho úsměv napodobila s přesností špičkového plagiátora.

,,Hugo má pravdu, protože jí Bradavice patří." mrkla na své rodiče a pak se dveře zavřely a vlak se rozjel. Hermiona, Ron a Georg se za ním jen nechápavě dívali.

,,Ehm... víte, co tím mysleli?" otočil se Georg na svého bratra, ale ten pouze nevědoucně pokrčil rameny. K překvapení obou bratrů s nimi stejnou nevědomost sdílela i Hermiona, ovšem... na čele se jí objevila její typická, přemýšlivá vráska.