Parilis - Záhadná sestřenice

Spiklenci

James seděl ve Velké síni u Nebelvírského stolu a bez chuti se šťoural v talíři. Zbytek noci strávil s Parilis v té strašidelné místnosti, kterou pro ně vytvořila Komnata nejvyšší potřeby. Dívenka mu řekla všechno. Nic nezatajila, jak slíbila. Zvedl pohled od oříškového pudinku a zadíval se přes stůl na dvojčata. Nechápal, jak oni můžou jíst. Jak můžou klidně spát, když vědí to, co vědí. Jako kdyby nebylo děsivé už jen to, že se na ně řítí další velká válka.

,,Jamesi, v pohodě?" Rose si bratrance starostlivě měřila. Tušila, co se mu asi honí hlavou. Ze začátku na tom byli s bratrem podobně.

James jen zavrtěl neurčitě hlavou a raději odsunul netknutý pudink stranou. Přemýšlel, jestli by se vážně neměli obrátit o pomoc k dospělým, pak si ale vzpomněl na jméno na Pobertově plánku a ten nápad zavrhl. To nemohli udělat. I kdyby se pokusili mlžit, Ron s Hermionou znají moc toho prokletého pergamenu a určitě by se chtěli přesvědčit na vlastní oči.

Zamračil se. Další jejich problém byl Fred. James nevěděl, co se stalo, ale pravdou bylo, že zrzek od jisté doby nemohl maličkou čarodějku vystát. Sice se na sobě snažil nic nedat znát, ale na to ho James znal až moc dobře. Netušil, kdy se jeho vztah k dívence tolik změnil. Možná, že kdyby se mu Fred svěřil, mohl by mu všechno vysvětlit.

,,Nebo by běžel za dospělými." na lavici vedle něj si sedla Parilis a smutně se na něj usmála.

,,Zase jsi mi lezla do hlavy?" zamračil se na ni, ale nedokázal se zlobit. Už ne. V kapse jej tížily další našedlé obálky a v srdci pravda.

,,Gomene, Jammie." uculila se dívenka a mladému Potterovi naštvaně cuklo obočí.

,,Zapomeň, Jammie." vyzývavě na ni pohlédl. Rose s Hugem se nepodařilo potlačit pobavené uchichtnutí.

,,Něco k smíchu, Jammie?" obrátili se na ně James s Parilis pobaveně. Zkoušeli se mračit, ale nakonec přeci jen vyprskli smíchy. Parilis se otočila k učitelskému stolu a rychlým pohledem přejela obličeje přítomných učitelů. Neville se jako vždy usmíval, Snape na ni házel nevraživé pohledy a Minerva vypadala, že si její přítomností ve vlastní škole je ještě méně jistá, než když ji sem přijímala. Proti rozhodnutí hradu ale nemohla nic dělat. O tom se přesvědčila už jednou.

Patricie sáhla do kapsy a nahmatala pergamen, chtěla jej vrátit Jamesovi, ale Pobertův plánek v její kapse se zavrtěl. Instinktivně tedy stáhla ruku zpět.

,,Jsem rád, že se bavíte i beze mě." zavrčel za jejími zády známý hlas. Dívenka nasadila široký úsměv, než se otočila na bratrance.

,,Frede, tady jsi. Pojď se k nám připojit. Právě jsme znovu probírali ten minulý zápas." široce se usmála a až později jí došlo, že to nebyla zrovna šťastná zmíňka. Svým výkonem při chytání Zlatonky si vysloužila neobvyklý zájem od spolužáků a učitelů.

Fred po ní střelil pohledem.

,,Ne, děkuji. Jamesi, měli jsme dneska jít do Prasinek." obrátil se na hnědovláska. James se zatvářil udiveně.

,,To bylo dneska? Promiň, úplně jsem zapomněl." podrbal se nerozhodně ve vlasech. ,,My se chtěli jít podívat za Hagridem. Říkal něco o novém mláděti hypogrifa." omluvně se na přítele zadíval a doufal, že pochopí. Fred se však nepřestával tvářit jako samotný bůh pomsty.