Parilis - Záhadná sestřenice

Vyhlášení války 1/2

Zpráva o tom, že do Bradavic nastoupil žák, který mluví Hadím jazykem, se do oběda roznesla po celé škole. Avšak samotná tato informace nebyla pro žáky Bradavic takovým šokem. V minulosti už se párkrát stalo, že zde byl žák, který tento jazyk ovládal. Ať už je řeč o obávaném lordu Voldemortu, nebo samotném zakladateli Zmijozelské koleje. A ano, nesmíme ani opomenout Harryho Pottera, i když u něj byla tato schopnost pouze 'převzata', nenarodil se s ní. Hadí jazyk patřil Zmijozelu. A tady přichází ta šokující část. Nový žák s Hadím jazykem byl totiž zařazen do Nebelvíru! Nikdo tomu nechtěl uvěřit.

Hloučky studentů, postávající na chodbách si mezi sebou vzrušeně šeptaly a dohadovaly se o tom, co to asi může znamenat. Někteří tvrdili, že se pán Zla jistě vrátí. Že se objevil jeho následník. Jiní tvrdili, že je to nesmysl. Že kdyby to byla pravda, nezařadili by tu osobu do Nebelvíru. Koleje, která se se Zmijozelem nejvíce nesnáší.

Všude se ozýval tlumený hovor, který se místy lehce přiostřoval, pokaždé ale jako mávnutím kouzelnou hůlkou všichni utichli, když kolem nich procházeli nějací prváčci. Všichni pak natahovali krky a snažili se mezi studenty prvního ročníku najít tu, o které se tolik mluvilo. Ovšem pokud jste zrovna nestáli v chladné chodbě sklepení, před učebnou lektvarů, neměli jste šanci ji zahlédnout.

„Brr! Tady je taková zima! Chtělo by to zatopit.“ drobná dívenka poskakovala na místě a snažila se nějak zahřát. Nevšímala si při tom letmých pohledů, které po ní její spolužáci vrhaly. Měly mít zrovna lektvary se Zmijozelem a ona se na ně přes to všechno, neskutečně těšila. Už za sebou měla první hodinu Kouzelnických dějin s Binnsem a kdyby ji celou nestrávila kecáním s dvojčaty, nejspíš by se unudila k smrti. Nikdy netušila, že pro ni bude tak těžké předstírat, že je obyčejná studentka, která se teprve učí kouzlit, ale když ji sem McGonagallová přijímala, byla to jedna z podmínek, které si Bradavická ředitelka určila. Naštěstí, Parilis znala ještě jeden způsob, jak si nudný školní život trochu zpestřit. Opět poskočila na místě a dýchla si do promrzlých dlaní.

„Tak kdy už konečně přijde ten Snape!“ zabručela mrzutě a mračila se při tom do temné chodby. Po učiteli lektvarů zde však nebylo ani stopy. Rose s Hugem se jen pobaveně ušklíbli. Ani jim se nechtělo dál mrznout před učebnou, ale neměli na výběr.

„Pro tebe je to profesor Snape.“ ozval se z hloučku přihlížejících zmijozelských chladný hlas. Někomu zřejmě nebylo pochuti, že drobná čarodějka nechová k jejich kolejnímu řediteli náležitou úctu. Parilis se zvědavě zadívala na bledého studenta. Na pár vteřin si pomyslela, že s ní mluví jeden ze školních duchů, dokud si nevšimla barevné uniformy. Blonďaté, téměř bílé vlasy a vybledlé, světloulince šedé oči jí okamžitě prozradily, kdo před ní stojí. Malfoy!

„Jasně jasně.“ přitakala automaticky na jeho předchozí větu, aniž by dala najevo, že ji vzala nějak vážně. „Až ho uvidím, tak mu tak možná budu říkat.“ odpověděla a vyvolala tak tichou vlnu smíchu z řad Nebelvírských studentů. Potěšeně mrkla.

„Ty malá...“ blonďák vystoupil z řady a povýšeně se nad drobnou dívenku postavil. Pohrdavě ji sjel pohledem a odolal nutkání, překvapeně povytáhnout obočí. Tak tohle, že je ten Nebelvírský hadí jazyk? Vždyť vypadala... Pohledem přejel přes hubenou tvář, útlá ramínka a vychrtlou postavu. Kdyby ji potkal kdykoliv jindy, spletl by si ji s nějakým zvláštním druhem domácího skřítka. Vypadala víc než podprůměrně, a že by byla nějak zvlášť hezká, to se taky říct nedalo. Otevřel pusu a rychle se snažil přijít na nějakou urážku, když se do jejich rozmíšky vložil někdo třetí.