Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nečekané střetnutí

Brácha musel jít odpoledne do práce a tak jsem měla celý byt pro sebe což znamenalo jenom jedno. Vytáhla jsem si ze šuplíku reprák zapla si roadtrip playlist na plnou hlasitost a psala si dál s Mikeym. Po asi 20 minutách klidného poslouchaní jsem to trochu ztlumila a šla před barák. Někdo totiž zvonil a jelikož jsem byla jenom já doma tak jsem tam musela zajít. Byl tam totiž pošťák s balíkem pro mého bráchu. Převzala jsem to za něj a ještě venku mu zavolala. Ptala jsem se ho co to je a jestli to můžu otevřít. Řekl že pokud jsem já ta Hannah která má zítra narozky tak jo. Úplně jsem zkameněla až teď jsem si uvědomila že mám narozky. Úplně mi to vypadlo ze všeho toho nadšení ohledně Anglie. Ano jsem tady už po několikáté a furt jsem z toho neuvěřitelně nadšená. Rozběhla jsem se do schodů ale neuvědomila jsem si že by tam někdo mohl jít a tak jsem samozřejmě do někoho narazila. To bych totiž nebyla já že jo. Zvedla jsem ten balík a pomalu se začala zvedat když jsem se podívala nahoru zahlédla jsem někoho nádherného. Stál tam kluk s nádhernýma očima byly takové zajímavé trochu modré a šli do takové šedé. To ale nebylo jediné dokonalé to že měl nádherný úsměv to taky pominu protože to má mnoho Angličanů ale ty jeho vlasy. O můj bože. V tu chvíli jediné co jsem chtěla bylo dotknout se jeho vlasů ale bylo by to divný. Kdo jste se kdy dotkli vlasů cizího člověka že jo. Omluvila jsem se mu a představila Ahoj já jsem Hannah a ty ? Řekl mi že se jmenuje Jack. Rozloučila jsem se sním a pokračovala do bytu tentokrát trochu pomaleji. Chvíli jsem nad tím přemýšlela ale pak to úplně vypustila z hlavy. Vůbec nic mi v tu chvíli nedocházelo furt jsem viděla ty jeho boží hnědé vlasy. Hned jak jsem přišla jsem to musela napsat Mikeymu. Tohle se totiž fakt může stát jenom mně. Jsem tu první den a hned někoho srazím. Napsal že mu je to jméno i popis povědomý ale nechal to být a šel někam pryč. Prý jeho mamka potřebovala pomoct s něčím. Já jsem nevěděla co dělat a pak mi došlo že na mě ještě čeká ten dárek.  Vzala jsem do ruky krabici. Netušila jsem co by tam mohlo být ale věděla jsem že to bude boží protože brácha mi dává jenom boží dárky. Třeba minulý rok mi koupil novy notebook a rok předtím mobil. No pro někoho to nemusí být boží dárek ale mně to v tu chvíli udělalo ohromnou radost. Pomalu jsem otevírala krabici. Po otevření jsem zjistila že to není nic velkého ale nijak mi to nevadilo. Nemůžu po něm přece chtít každý rok něco velkého že jo. Otevřela jsem sáček nebo co to bylo a vevnitř mě čekala šedá a červená mikina. Vůbec mě nenapadlo proč zrovna mikina ale když jsem si je prohlédla zjistila jsem že to jsou mikiny RoadTrip začala jsem pištět jako malá holka. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zase se s tím dárkem trefil. No jde vidět že je to můj brácha a že mě fakt dobře zná. Hned jsem si tu šedou nasadila na sebe. Byla mi trochu větší ale to nevadilo. Mám takové mikiny ráda jsou hodně pohodlné. Hned jsem se fotila na instagram a označila je tam že jo jak jinak. To už v této době dělá snad každý. Po pár hodinách jsem se rozhodla že se půjdu projít a že si půjdu zakopat. Zbožňuji totiž fotbal. Jak jsem byla malá tak mě ho učil brácha a do teď ho nemohu porazit. Nějakou dobu jsem chodila i fotbal trénovat. Ale po pár letech co jsem ho hrála mě začal zatěžovat a já nestíhala školu tak jsem toho radši nechala. Nedaleko odtud ani ne 5 minut cesty je malé fotbalové hřiště. Obvykle tam nikdo není a tak si tam můžu kopat. Nasadila jsem sluchátka pustila hudbu vzala balón a šla jsem. Po cestě jsem nikoho nepotkala asi byli všichni v práci nebo tak něco. Po příchodu na hřiště jsem se ujistila jestli tam někdo není a šla si kopat na bránu. Snažila jsem se střílet z různých pozic abych příště bráchu překvapila. Jak jsem se tak moc soustředila, tak jsem si ani nevšimla že přišel někdo další.  Jednou jsem se otočila ani nevím proč a znovu jsem viděla toho mega pěkného kluka. Dělala jsem že tam nejsem a kopala si dál. V jednu chvíli mi tam málem odletěl balón ale tak tak jsem ho chytla. V tu chvíli jsem si všimla že tam není sám ale je jich tam více. Bylo jich 5. Nechtěla jsem se na ně dívat dlouho co kdyby si toho jeden z nich všiml. A tak jsem pokračovala v kopání. Po hodině a půl trénování jsem si vzala balón a šla zase domů, ale tak aby mě ten mega pěkný kluk neviděl. A ani ti ostatní. Nebyla jsem si tím jistá ale asi mě neviděli.( přitom mě viděli ale já si myslela svoje) Po cestě domů jsem přemýšlela co podniknu dále. Už se pomalu stmívalo a tak už to na žádnou procházku nevypadalo. Jo je mi 16 ale ještě fakt nejsem připravená sama chodit po čtvrtích Londýna. Po příchodu domů jsem si všimla že mám nějaké nevyřízené hovory. Volala mi totiž mamka a i brácha. Nejdřív jsem si pokecala s mamkou. Neuvědomila jsem si totiž že jsem ji nevolala. Mezitím už domů přišel brácha. Ani ne pár minut potom jsem se s mamkou rozloučila a šla do kuchyně za bráchou. Musela jsem ho hnedka obejmout protože to si za tenhle dárek zasloužil. ,,Jak vidím tak se ti můj dárek líbí co ?,, Řekl a pousmál se. No tak to je jasné rychle jsem mu odpověděla. Ale jak si to věděl. Musela jsem se ho na to zeptat. Přiznal se mi že mu s tím radila mamka ale na svou obranu ještě řekl, že ho to taky napadlo ale nebyl si jistý. Po našem rozhovoru začal dělat večeři a já jsem šla do pokoje.