Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nevydírej mě

Pak mi to po nějaké době přemýšlení došlo. Jediné místo nebo spíš jediný člověk, který by mohl mít můj telefon je Dylan. I když nechápu proč. Měla bych se tam asi vrátit a jít si pro něj. Kdyby mi náhodou někdo volal. Jenže se mi tam vůbec nechce tak si tady ještě nějakou dobu posedím. Nikam to stejně nespěchá. Brácha mi nemusí volat když má pokoj vedle dá se říct a mamce mám zavolat zítra. Jediný kdo by mi mohl psát je Mikey ale ten je zvyklý, že mu neodepisuji. No a na moje heslo nemůže přijít, protože je to smíchané datum narození bráchy, mamky a Brooka. Od bráchy je to den od mamky měsíc a od Brooka rok. Tohle by nikoho fakt nenapadlo. Sama nevím jak to napadlo mě. A tak jsem tam jenom seděla na té chodbě, utírala si slzy a pomalu se odhodlávala k tomu, že se zvednu. Bude to těžké ale já to zvládnu. Asi po dvaceti minutách se mi to fakt povedlo a já pomalu kráčela do pokoje. Vešla jsem do chodby kde předtím seděl Brook. Teď už tam ale nebyl. Myslím, že ho Jack dotáhl dovnitř. Je to prostě hodný kámoš. Mohl by mu taky vysvětlit, že by si neměl tahat cizí holky do pokoje když jeho holka by to mohla zjistit. Pomalu jsem se blížila ke svému pokoji. Všude byl klid. Nikde ani človíček a já vlezla dovnitř. Tam taky nikdo nebyl. Dylan šel už asi k sobě. Podívala jsem se na postel a tam telefon taky nebyl. No tak já už jsem asi moc stará nebo nevím. Jak jsem mohla zapomenout kde jsem ho nechala. To vyřeším pak. Vytáhla jsem ze skříně pyžamo a převlékla se. Do sprchy si zajdu ráno. Aspoň mě to pořádně probudí. Tak jsem se tedy v klidu převlékla do svého roztomilého pyžamka a dala si své ponožky se Spider manem. Ano mám ponožky se Spider manem. Po dlouhé době jsem je vyhrabala tak proč toho před tou premiérou nevyužít. Sedla jsem si na postel a začala zkoumat ve své paměti kde by ten telefon mohl být. Chvíli jsem jenom tak seděla a přemýšlela. Pak jsem začala hledat. Po deseti minutách neúspěšného hledaní jsem přes celý pokoj zařvala. Kde je ten pitomý telefon. V tu chvíli ale někdo vylezl z koupelny. No málem jsem se pos**la. Byl to Dylan. Hledáš tohle? Řekl takovým divným hlasem a zamkl dveře. Co to děláš a proč máš můj telefon? No nevím jenom jsem si chtěl s někým popsat. A s kým? To se dozvíš. No a proč si zamkl ty dveře? Nemůžu snad? No nevím proč by si nemohl ale je to divný. Řekla jsem a pomalu se posouvala dozadu. Mám z něho strach vypadá tak divně. Můžeš mi prosím dát můj telefon. No nevím co za to? Ehm nic je to můj telefon. A jak si ho vůbec dostal? No víš jak jsem tě objal. Tak jsem ti ho vytáhl z kapsy. A proč by si to dělal? No jak jsem říkal chtěl jsem si popsat. Víš, že je to divný. Ne není jinak by to nešlo. Ty by si to neudělala. co bych neudělala? To zjistíš až budeš mít ten telefon. Tak to by si mi ho musel dát. No tak si sedni na postel a možná ho dostaneš. Sedla jsem si. A nic se nedělo. A co teď? Neodpověděl a posadil se vedle mě. Natáhla jsem se pro ten telefon ale on ho dal dál a odstrčil mě. No tak takhle jednoduché to nebude. A co chceš ještě? No nech mě přemýšlet. Jelikož po tom co jsem tam někomu napsal to co by si ty nenapsala mě napadá jenom jedna věc ale to by bylo moc uspěchané a já tě nechci vyděsit. No to by nebyla žádná změna už teď mě děsíš. Promiň to jsem nechtěl. Tak nejdřív chci pusu na líčko. Proč bych jako měla? No chceš svůj telefon snad ne. Došlo mi, že mě bude vydírat a tak jsem mu tu pusu na líčko dala. To mě snad nezabije. Tak teď už mi ho dáš? Ne ještě ne. Chci ještě jednu. Jelikož je to na líčko tak mi to nevadí chci prostě ten mobil. Dávala jsem mu tu pusu jenomže on otočil hlavu a tak jsem mu ji dala na pusu. Co proč? Nevím chtěl jsem to zkusit. Tak tohle nedělej já mám kluka. Ne nemáš. Jak to myslíš? Sama si mu dala košem. Ne nedala. No uvidíme. Tak mi dej ten telefon. Bylo to víc než na líčko. No právě. Já jsem chtěl na líčko. No ale to je tvoje chyba, že si se otočil. Ne prostě chci ještě jednu. No dobré ale pak mi ho dáš. No uvidím. Tak jsem mu ji teda dala ale on to znovu udělal a tentokrát hůř. Chytl mi hlavu a začal mě líbat. Snažila jsem se uhnout ale nešlo to. Pak jsem se odtrhla a zařvala. Co to děláš? Jsi normální. Nebo spíš přijde ti tohle normální. Ne ale chtěla si svůj telefon. No ale za tohle fakt ne. Jsi uchyl? Ne jenom k tobě cítím něco víc. Ale já k tobě ne jsi jenom kámoš nebo spíš kluk kterého znám dva dny. Ale já tě znám déle. Jak mě můžeš znát? Znám tě z instagramu a když jsem tě poprvé viděl hned jsem se do tebe zamiloval. Tohle je pěkné ale ujeté. Co ti přijde ujetého na tom, že tě miluji? Nevím není to ujetý ale to co se děje jo. Jak je vůbec možný, že jsme se takhle potkali? No víš vše jsem to zařídil. Od toho průvodce až po tu zprávu. Co tak to mi vysvětli. a dej mi mobil. Vysvětlím ti to a pak ti ho dám. No víš když jsem slyšel od rodičů, že shání průvodce pro RoadTrip tak mi došlo, že tam budeš. Jsi totiž holka od Brooka tam mi bylo jasné, že pojedeš taky. Od té doby co jsi s ním chodíte všude spolu. Nikdy předtím jsem průvodce nedělal to jsem ti lhal. Jediná destinace kterou znám je právě Tokio. Vyrůstal jsem tady. Když jsem je přemluvil tak jsem se ti pak začal dvořit a dělal ze sebe úžasného anděla abych tě zaujal. Nakonec mi pomohla i má sestra kterou jsem poslal za Brookem do pokoje jelikož jsem měl klíče.