Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Zase ??

Tak co ségra si připravena vstoupit do svého nového domova. Ano jsem. Tak můžeme jít. A co nějaké moje věci? Neboj se všechny krabice jsou nahoře na tobě už je jenom si to všechno roztřídit jak potřebuješ. Řekl a šli jsme dovnitř. Brácha šel udělat jídlo a já jsem vlezla do pokoje. Sedla jsem si na postel. Batoh jsem položila před sebe a začala z něho pomalu vytahovat věci. Nejdříve jsem vytáhla svůj mobil a položila ho vedle sebe. Pak jsem povytahovala všechny nabíječky a sluchátka. Nakonec jsem vytáhla toho úžasného medvídka a položila ho na postel. Batoh jsem hodila ke stolu a vzala si telefon. Hnedka jsem psala Mikeymu. Hej Mikey teď jsem zjistila jednu fantastickou věc. Hnedka mi odepsal. Jakou? No víš to moje stěhování nebylo s mamkou do Japonska ale za bráchou do Anglie. To není možné. Jo je. Ale i tak bydlíme celkem daleko. No ale je to lepší než v Japonsku. No to je pravda. Pak jsem ještě psala někomu. Jo byl to Adam. Ovečko mám pro tebe velice zajímavou informaci. No jakou prcku? No víš možná se ještě někdy uvidíme. A jak? Japonsko je daleko. No nakonec mi to udělali jako překvapení a já nejsem v Japonsku ale v Anglii. To není možné. To je úžasné prcku. Taky si myslím. A kde jsi? No na okraji Londýna. Tak až se vrátím do Liverpoolu tak se někdy stavím. To budu velice ráda ovečko. Odepsala jsem a položila telefon vedle sebe na postel. Vrhla jsem se tedy na vyklízení krabic. Nejdříve jsem si poschovávala všechno oblečení a pak se vrhla na ostatní věci. Trvalo mi to necelou hodinku. Šlo to celkem rychle. A zdá se, že mám tady větší pokoj než jsem měla doma. Nikdy jsem si toho nevšimla až teď když tady mám všechny své věci. Sedla jsem si zase na postel a vzala telefon. Projížděla jsem stories a co jsem tam neviděla. Natka dávala stories. Měla tam fotku a u toho napsané už jsem tady Anglie. Wau všichni to potřebujeme vědět. řekla jsem si. Pak jsem se na tu fotku ještě chvíli dívala. Přišlo mi to totiž strašně povědomé ale nedokázala jsem si vybavit co nebo spíš kde to je. Na dalším stories měla otázky z tellonymu a někdo se jí ptal kde je. Napsala, že je někde na okraji Londýna. Jsem ráda, že je více částí Londýna na okraji. Jenom doufám, že ji tady nikde nepotkám. No pokud nikam nepůjdu nemůžu ji potkat, že jo. řekla jsem si a zasmála se. Přišlo mi to vtipné. No jo moje vtípky jsou někdy strašné. Nějakou dobu jsem ležela na posteli a projížděla instagram a tak. Pak mi zabrněl telefon v ruce a já si všimla, že mi někdo napsal. Psal mi Brook. Prcku nechceš zajít ven je tam pěkně a já se nudím a dneska mám konečně čas. Nevím kdy zase budu mít čas. No dobře, taky se nudím. Tak za půl hodinky na lavičce. Dobře tak já se jdu obléct. Napsala jsem a pak si uvědomila, že to vyznělo hodně divně ale tak to už nevrátím. Zvedla jsem se nějak z postele. I když mi to dalo hodně práce zrovna jsem totiž tak dobře ležela. Stoupla jsem si ke skříni a začala hledat co bych si vzala na sebe. Po deseti minutách stání před skříní jsem si uvědomila, že mám na sobě dobré oblečení. Mám na sobě mikinu od Brooklyna. Ta nikdy nic nezkazí. Dneska mu jí ale vrátím takže si pod to musím dát tričko. Dala jsem si to tričko co jsem dostala od Mikeyho k narozkám a šla do obýváku. Kam jdeš ségra? No to jsem ti přišla říct jdu ven. S Brookem? Jo s kým jiným. Nevím třeba Mikey přijel. Ne zatím ne. A v kolik tak dojdeš? Nevím ani ne před dvaceti minutami jsem se dozvěděla, že vůbec jdu. Tak kdyby si náhodou zůstala s ním i přes noc tak mi hlavně napiš. Víš, že mám o tebe strach. Jo neboj Tede. Řekla jsem a usmála se. Šla jsem rovnou ke dveřím. Dala jsem si boty a běžela ze schodů. Doběhla jsem dolů a nikdo tam nebyl. Tak měla jsem ještě tak tři minuty tak jsem si sedla na lavičku a dala si do uší sluchátka. Nosím je fakt všude. Pustila jsem si písničky a opřela se. Dívala jsem se přímo před sebe. Sem tam projelo nějaké auto ale jinak klid. To je chvílemi znervózňující. Pak mě někdo chytl za ramena a já se zase totálně lekla. Zaklonila jsem hlavu abych se podívala kdo to je. V tu chvíli jsem dostala pusu a hned mi to bylo jasné. Ahoj lásko. Řekla jsem, zvedla se a vytáhla sluchátka z uší. Tak kam půjdeme? Nevím jen tak se projít. Řekl usmál se a chytl mě za ruku. Začervenala jsem se a usmála se. Nešlo to prostě udržet. Jak já zbožňuji tvůj úsměv. Řekl a já se znovu začervenala. Hodilo by se mi to ovládat ale to prostě nejde. Pomalu jsme tedy šli a mě napadlo kam bychom mohli jít. Pojď za mnou vím kam půjdeme. Tam kde to všechno začalo. Do parku? Ne do parku už ne. Řekla jsem a zasmála se. Tak kam? To se dozvíš. Řekla jsem. Nevypadal moc nadšeně. Jako první místo mě prostě napadlo fotbalové hřiště. Tam nikdo moc často není a když se posadíme na tu zídku tak je tam hodně libový výhled. Přicházeli jsme ke hřišti a viděla jsem jak si oddechl. Copak nevěřil si mi? Ne jenom jsem měl strach, že by si mě vzala na nějaké pro mě otřesné místo. To bych neudělala, možná. Řekla jsem a zasmála se. Pustila jsem se ho a rozběhla se ke zdi. Skočila jsem na ní a posadila se. Rozběhl se za mnou když na něho někdo zařval. Byl to holčičí hlas. Což mi dělalo starost. Otočil se a já se nadzvedla abych viděla. Stála tam nějaká holka a mě velice povědomá holka. Stará známa Alisha ještě s někým. Celou dobu jsem se tam dívala a snažila se přijít na to kdo to je. Mezitím na něho řvali ať jde za nimi. On se na mě otočil a řekl promiň. I když jsem ho neslyšela prostě jsem to poznala. Šel tedy za nimi. Mám z toho mega špatný pocit .