Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Zase hádka

Před pokojem mě ale zastavil Dylan. Co se děje? Ale nic. Řekla jsem se slzami v očích. Mě to můžeš říct. Když to řekl uvědomila jsem si, že to nesmím probrečet ale udělat to co on. Tak pojď se mnou já ti to vysvětlím. Řekla jsem a vlezli jsme do pokoje. Sedla jsem si na postel a začala ještě více brečet. Myslela jsem, že tohle se nebude znovu opakovat ale asi jsem se spletla. Proč zrovna já? Co jsem komu udělala? Říkala jsem si a Dylan si mezitím sedl taky na postel. Chytl mě za rameno a řekl. Co se děje? Já nevím nedokážu to popsat. prostě jsem Brooklyna viděla v posteli s jinou. Ale ne v posteli jakože chápeš jenom na ni seděli. To znělo fakt divně. A prostě mě to ranilo po tom co všechno mi řekl mě to spíš zdrtilo. A proč se tím trápíš? Tak jaké by bylo tobě kdyby si měl holku a potkal ji venku s jiným. Aha počkat to mi uniklo, že je to tvůj kluk. No je ale nevím jestli ještě bude. Jak to myslíš? Prostě je to mezi námi takové divné. Furt se něco děje. Jako kdyby osud nechtěl abychom byli spolu. Furt se nám stávají takové věci, že jsme kvůli nim od sebe ale pak se zase dáme dohromady a tak dokola. No a co s tím chceš dělat? Chci to ukončit ale zároveň nechci. On je úžasný ale zároveň je to s ním těžké. Co myslíš ty? No já myslím, že pokud ho fakt miluješ a nechceš aby to s ním bylo horší tak by si ho měla nechat. Teď tě nechápu. Proč bych ho tedy měla nechat když ho miluji? Protože vaše láska je něco co vám ubližuje. Jste spolu ale je to pro vás těžké. Jako přátele byste byli lepší. No a pak si můžeš najít někoho jiného a můžeš být znovu šťastná. No a to je právě to. Nemůžu být šťastná bez něho. Prostě to nejde. On je moje štěstí. On je část mého života. To ho fakt nikdo nedokáže nahradit nebo se mu vyrovnat? Ne, no možná tak Tom Holland ale to je moje filmová láska jenže to je něco úplně jiného. Je na světě fakt málo kluků kteří se mu vyrovnají. Podle mně. Jednoho nebo dva znám. A kteří to jsou. To nemůžu říct bylo by to divný. Tak dobře když nechceš nebudu tě nutit. Dále jsme se bavili a pak někdo otevřel dveře. Nebo spíš rozrazil. Hannah promiň mi to já jsem... Nedořekl větu přišel k posteli a řekl. To si ze mně děláš prdel? Promiň, že jsem to řekl takhle ale co tady to má znamenat. Brečíš tam, že jsem tam byl s jinou a ani si to nenecháš vysvětlit a pak tohle. Zvedla jsem se podívala se na něj tak povýšeně a spustila. Není to tak jak to vypadá. Když jsem totiž vyběhla z tvého pokoje a brečela jsem tak jsem potkala Dylana. Ten se o mě zajímal a chtěl mi pomoct. Udělal mi prostě oporu abych nějak zvládla to, že ty tam v pokoji jsi s jinou když já jsem venku. A nezkoušej se vymluvit na to, že to byla fanynka, protože i kdyby byla tak nevím proč by si si ji tahal do pokoje. No byla ale zároveň nebyla. Kdybych ti to měl stručně vysvětlit tak za to může tenhle hajzl co tu sedí a dělá jaká je tvoje velká opora. Jak si tohle můžeš dovolit říct Brooklyne. Jak to všechno na něho můžeš svést. NO protože... Nenechala jsem ho to doříct a zařvala. Vypadni z mého pokoje a doufej, že to rozdýchám jinak si skončil frajere. Už mě to nebaví jak všichni máte něco proti Dylanovi i když ho vůbec neznáte. Proč se ho tak zastáváš? Protože mi přijde jako v pohodě kluk se, kterým se můžu bavit. Nebo ty snad nechceš abych měla přátele? Po vší té šikaně, kterou jsem si musela projít? Chci aby si měla kamarády ale ne takovéhle ho šaška, který se to snaží všechno zkazit. Tak to si přehnal ještě víc vypadni odsud. Dělej. Nechci tě ani vidět. Dobře ale aby si věděla já ti jenom pomáhám. Dělám to co by každý kluk pro svoji holku udělal. No a kdo říká, že po tomhle ještě jsme pár. Řekla jsem a vběhly mi slzy do očí. Nechtěla jsem to říct ale prostě to na mě přišlo. Viděla jsem, že se mu taky chce brečet a tak se jenom otočil, odešel a zabouchl za sebou dveře. No tak horší hádku jsem ještě neviděl. Mrzí mě že si to musel vidět. To nic jsem rád, že teď tady můžu být s tebou a pomoct ti. Taky jsem ráda, že tady jsi. Objal mě a já řekla. Jenže teď se musím jít projít. Když tak tady na mě počkej nebo tak. Zvedla jsem se z postele a šla pryč z pokoje. Vešla jsem na chodbu a tam u zdi seděl Brook s hlavou mezi koleny a brečel. U něho seděl Jack a něco mu říkal. Já jsem rychle proběhla abych taky nezačala brečet. I když to nepomohlo a já jsem hodně nahlas začala brečet. I když už jsem byla na schodech. Sedla jsem si o pár pater níž na schody. Nikdo tam moc nechodí a to bylo ideální místo pro mě. Chvíli jsem tam jen tak seděla a přemýšlela. Po nějaké době jsem chtěla napsat někomu. První mě napadl Brook. Přehnala jsem to a tak jsem se mu chtěla omluvit. Ale ne někde nahoře. Chtěla jsem ať přijde tady. Strčila jsem ruku do kapsy a chtěla vytáhnout telefon. Jenže on tam nebyl. Hledala jsem ho ve všech kapsách a nikde jsem ho nenašla. Kde jsem ho mohla nechat. Vždyť jsem ho měla ještě jak jsem se hádala s Brookem a pak jsem ho nikam nedala. Kde by jenom mohl být. Ani na posteli není, protože toho bych si všimla. Jsem na svůj telefon hodně ujetá to by mi jen tak neuniklo. Pak jsem přestala hledat a začala přemýšlet kde je.

Menší dotaz chcete aby jsem kapitoly vydávala každý den nebo aspoň co dva dny? Nebo tak nějak random? Je to teď na vás. Jelikož mám pro příjmačkách tak mám celkem hodně času. Tak mi prosím napište do komentářů. Děkuji :*