Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Necháme toho

No tohle jsou nejhorší věci co se můžou stát. A co si s tím dělal? Snažil jsem se jí dostat zpátky ale ona si trvala na svém. Řekla, že s gayem nechce nic mít. Hodně mě to ranilo a po několika měsících jsem se přes to přenesl. Tím jsem ztratil svoji holku a zároveň jedinou kámošku. To mě mrzí Jacobe. Ale teď už je to v pohodě a já dělám jakože se to nestalo. Řekl a podíval se na mě. Jenže já to takhle nezvládnu. Nevím co bych dělala kdyby to mezi námi skončilo. Nevím co bych dělala bez něho. Totálně mě dokáže ranit když se o mně šíří pomluvy a bůh ví co se šíří teď. No a když se mnou ani nemluví tak jsem z toho úplně mimo. Neboj to se vyřeší. Řekl dal mi ruku na rameno a usmál se. Taky jsem se usmála. Pak jsme začali prostě kecat. Jak o tomhle tématu tak i o něčem jiném. Pak ale někdo za námi přišel. Byl to Jack. Ahoj Jacku co tady děláš. Slyšel jsem tě a jelikož jsem něco zjistil tak jsem ti to hned musel říct. Jo a Ahoj já jsem Jack. Ahoj já jsem Jacob. Pozdravili se a Jack spustil. Ptal jsem se ho co s ním je a on říkal, že to nechce řešit. Začal jsem na něj tlačit a on to už nevydržel a začal mluvit. Říkal, že před tím než potkal ty holky se cítil úžasně, že konečně může být s tebou. Jenže jak ho potom zavolaly tak to vše pro něj skončilo. Začaly mu prý říkat, že mu říkáš jak si nevinná a přitom tam v Česku randíš s každým jiným dokonce ukazovaly i fotky. Na nich si prý šla za ruku s nějakým klukem a na druhé si dalšího prý objala v parku a, že bylo něco více. Cítil se potom tak naštvaný, že ti věřil a zároveň se snažil tomu nevěřit. Věděl, že mu to ukazovala Alisha a té už věřit nechtěl. Jenže pak to tam všichni potvrdili a on už tomu uvěřil. Řekl Jack a já jsem nevěřila vlastním uším. Tohle snad není možné. Ty fotky jsou vytržené z kontextu. Ta první je sto procentně ještě před tím než jsem ho poznala a je focena jak jsem byla s Mikeym venku a zkoušeli jsme jeden experiment a druhá je jak jsem objala svého kámoše, kterého zase dlouho neuvidím. Fakt super toto tyhle holky mi ničí život. Nevím co teď. Jacobe můžeš prosím na chvíli odejít? jo pokud to chceš. A teď ty Jacku zavolej Brooklyna. I hned. Děkuji. Sedla jsem si na lavičku a snažila se nebrečet. Bylo to těžké ale ta zlost ve mně mi v tom napomáhala. Pak Jack přivedl Brooklyna. Postavila jsem se před něho a řekla. Je mi jedno jestli mi na tohle odpovíš nebo ne. Je to na tobě. Ale pokud mi zase nevěříš tak už toho necháme ne. Myslíš že to má cenu? Myslíš že mě baví se kvůli tobě trápit? I když tobě potom stačí pár blbých keců a dvě fotky. Ranilo mě to, to mi věř. Chápu kdyby ti to ukázal někdo jiný ale tyhle dvě. Doopravdy?  Myslím, že dál už to neunesu. Je to pro mě těžké ale pokud už nic nechceš dodat tak já ti řeknu jen jediné. Já prostě končím. Konečně jsem to všechno ze sebe vychrlila a dívala se mu přímo do očí. Normálně bych se z těch jeho očí složila ale teď ne. Chvíli se na mě díval a nic neříkal. Tady to nemá cenu. Vidím, že jsem tak hrozná, že už se mnou ani nemluvíš. Řekla jsem a běžela domů. Za sebou jsem ale slyšela. Ne počkej prcku já jen. Neotočila jsem. Nechtěla jsem udělat tu stejnou chybu znovu. Doběhla jsem do bytu a hned vletěla do pokoje. Skočila jsem do postele a začala hodně silně brečet. Nešlo to zastavit prostě jsem brečela. Nic mi v tu chvíli nedokázalo pomoct. Přišel brácha do pokoje a ptal se co se děje? Ne nic. Už je to jedno. Je konec. Řekla jsem a stále jsem brečela. Ne to není možné. Vy dva jste byli tak úžasní a teď tohle. Tak to si s ním jdu promluvit. Řekl a šel. Nechala jsem ho. Stejně to nemá cenu. Prostě jsem brečela dál. Přišla mi ale zpráva na telefon. Bylo to neznámé číslo ale hned mi bylo jasné čí to je. V té zprávě stálo. Říkaly jsme že se pomstíme a je to tady. Velice si nám to usnadnila ale i tak je to co jsme chtěly. Věř nebo ne ale nebylo to nejlehčí. Jak to najít ty fotky tak vymyslet ten dokonalý příběh. Ale povedlo se a teď už si dělej co chceš. Po tomhle už spolu nebudete. Pomsta byla sladká. S láskou A&N. Dočetla jsem to a propukla ještě ve větší brek. Ani nevím kolik bylo hodin. Já jsem prostě ležela a brečela. Ani jsem si to neuvědomila a prostě jsem usnula. Nevím jestli jsem brečela i ve spánku ale asi nejspíš jo.

Další den jsem se vzbudila. Vždy si říkám, že je to krásné ráno. A říkám si Andyho větu. Je špatný den a ne život. Teď to ale pro mě neplatí. Stále jsem brečela. Já to fakt nezvládám. Vím, že jsem dala já konec jemu ale jinak to nešlo. Snáším to hrozně. Má můj život ještě smysl. Podle mě už ne. Bez něho nemá smysl nic. Nezvládnu to nemám pro co žít. Tohle mi celou dobu když jsem brečela procházelo hlavou. Napadla mě ale jedna věc kterou bych své trápení mohla ukončit. Nevím jestli to zvládnu. Bude to pro všechny a hlavně pro mě nejlepší....