Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Vysvětlení

Ve chvíli kdy to celé dořekl jsem zůstala jen tak nehybně sedět a s kamenným výrazem jsem se na něho dívala. Po chvilce jsem cítila jak se mi roní slzy do očí a najednou to začalo. Slzy mi začaly stékat po tváři a já začala brečet. Hannah neplakej. Řekl a chytl mě za rameno. Hned jak to dořekl jsem se zvedla a řekla. Promiň mi to, všechno. Pak jsem se otočila  a běžela k nejbližšímu stromu za, který jsem si sedla. Měla jsem pravdu. Furt se kvůli mně jenom trápí. Všechno mu stěžuji. Já to nezvládnu. Ne že by byla chyba v něm to ne on je dokonalý. Taky má někdy malé chybičky ale ne takové jak já. Já jsem prostě jedna velká chyba. Nikdy jsem mu neměla dávat nic za chybu měla jsem to vyčítat sobě. Takovouhle pohromu si nahnal do života. Nedivila bych se kdyby teď přišel a řekl ať táhnu. A tak jsem seděla pod stromem, brečela a říkala jsem jaká jsem naivní blbá kráva. 

Po dvaceti minutách jsem ale cítila jak kolem mě zavál jemný větřík a někdo si sedl naproti mně. Skoro až na moje nohy. Poznala jsem to protože malou dírkou mezi prsty jsem viděla nějaký stín. Pak mě ten někdo chytl za ruce a rozevřel je tak aby mi viděl do obličeje. Seděl tam Brook. Na tváři měl ten nádherný úsměv díval se na mě těma nádhernýma očima. Copak se s tebou děje? Takovouhle tě neznám. Vždy jsi mi přišla strašně vysmátá. Od toho Japonska mi přijdeš taková jiná. Řekl a vážně se na mě podíval. Fakt to chceš vědět? Jo to je jasné. Řekl já si utřela slzy narovnala se a spustila. Máš pravdu s tím, že jsem od toho Japonska jiná. Jak ti mohlo dojít je to vše kvůli Dylana. Ne jenom kvůli tomu co mi udělal ale i kvůli tomu co řekl. Prvně aby si vše pochopil tak jsem tady neodjela jen tak na dovolenou ale kvůli tomu abych si vyprázdnila hlavu a dokázala znovu mluvit s kluky. Potom co mi Dylan udělal jsem nedokázala mluvit ani s Tedem. Nevím proč. Proto jsem si s tebou nepromluvila. Tak jsem jela tady. Chtěla jsem ti odepsat ale nešlo to. Začalo mi běhat hlavou to co řekl. Že si mě nezasloužíš, že nejsi pro mě dobrý. Já si to ale otočila a řekla si. Co když já pro něho nejsem dobrá? Co když jsem jenom přítěž? To vše mě drželo při zemi a já si začala říkat že už se asi nikdy neuvidíme ty na mě zapomeneš a vše bude jako předtím. Jenže mnoho lidí co jsou tady odsud mi pomohli se dostat zpět na nohy. Nejvíce asi Kate, která svými zvláštními metodami mi pomohla se vzpamatovat z toho strachu a já se díky tomu seznámila s Peterem. To mi pomohlo ještě víc jelikož ten mi pomohl s tím nepřestat věřit v to, že jsem pro tebe jenom přítěž. Jinak už by si měl asi v telefonu zprávu, že to nemá budoucnost. A poslední byly jak tvoje tak dá se říct i moje fanynky, které mi ukázaly na živo, že nám to moc přejí. Já jsem si díky těmto lidem uvědomila, že si byl to nejlepší co mě kdy potkalo. Jenže tady chyběla ještě jedna věc a to jestli to cítíš stejně. A zase přišel strach z toho, že nejsem pro tebe ta pravá. Prostě jednoduše přítěž. Řekla jsem a zase sklopila hlavu. 

Zvedl mi hlavu zpátky a usmál se na mě. Úsměv jsem mu vrátila ale nechápala co se děje. Hannah tohle si si nikdy neměla říkat. Vždy jsi pro mě byla ta nejlepší ta, která byla pro mě na prvním místě. Nikdy jsem tě nebral jako přítěž spíše jako velkou pomoc. Bez tebe jsem totálně beznadějný prostě mimo. A ať Dylan říkal cokoliv dalšího tak na něho zapomeneme. On dostal co si zasloužil a já si díky tomu uvědomil, že bych tě už nikdy neměl nechat někam jít. Pokaždé co se ti něco stalo tak to byla moje chyba, protože jsem tě nechal samotnou a nevěnoval se ti. Hodně jsem nad tím přemýšlel a přišel jsem na jednu věc. Na jakou? Že tě už nesmím nechat jít. Což znamená. Nevím už po kolikáté ale teď doufám na furt. Dáme to spolu zase dohromady? Zeptal se a mně se v hlavě začalo odehrávat několik scénářů. Já ale věděla, že jenom jeden je ten správný. Chvíli jsem čekala pak jsem se pomalu usmála a silně ho objala. Taky mě objal a zvedl mě. Začala jsem brečet ale tentokrát štěstím. Nebudu říkat, že doufám v to že to bude teď normální. Jelikož kdykoliv jsem to řekla tak nebylo. Po pár minutách z poza stromu vylezl Peter. To je tak krásné asi se rozpláču. Pustil jsem Brooklyna a otočila se na něho. Děkuji ti za všechno. Lepšího teď už nejlepšího kámoše jsem nemohla v LA najít. Říkám si to stejné. Jsem tak rád že se to mezi vámi urovnalo. Více cute pár jsem ještě neviděl a to žiju v LA. A tady jsou občas hodně zajímavý věci. Usmála jsem se na něho a řekla. Co teď podnikneme? No vy si tady ještě chvíli povídejte a já si jdu něco vyřídit. Řekl Peter a šel o pár metrů dál. Brookey jsem tak ráda, že jsi přijel. Já taky a jen tak jakože mě to zajímá. Od kdy mi říkáš Brookey? Od teď, viděla jsem to někde a přijde mi to strašně roztomilé. Jak moc roztomilé? No více než ty ne. Řekla jsem a znovu ho objala a dala mu pusu. Tenhle pocit mi chyběl. To bylo to co mi chybělo. Tohle naplnilo tu díru v mém srdíčku. No a já ti furt budu říkat prcku. Jo to už jsem si zvykla. Žádná novinka. Řekla jsem a společně jsme se začali smát. Tohle je něco jako splněný sen. Jak to myslíš? My dva společně na nějakém krásném místě mimo Anglii. Vždyť už jsme byli spolu v Japonsku. Jo pokud myslíš to Japonsko kde jsem si připadal jakože nevíš že existuji. Promiň Brookey nevěděla jsem že si až tak moc velká žárlivka. Řekla jsem a zasmála se. Nejsem. Odpověděl mi a začal mě lechtat. Ne prosím ne. Tak kdo je tady žárlivka. Furt ty. Řekla jsem a dál se smála a zároveň se snažila dostat pryč aby mě přestal lechtat.