Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Úžasná zpráva

U snídaně jsem si v klidu mohla prohlídnout instagram odepsat na několik zpráv a to bez toho aniž by mě někdo vyrušil. Měla jsem strašnou chuť si jít po snídani zakopat. No ale nevím jestli je to dobrý nápad. Co kdybych potkala Alishu. To by byl asi velký problém. No ale jak se říká risk je zisk a já to prostě budu muset risknout. Všichni tady totiž spí a já nemám náladu na to čekat do jedenácti. Jak jsem tedy dojedla misku jsem dala do dřezu a šla do pokoje. Brooklyn furt spal a tak jsem se snažila vše dělat potichu. Ze skříně jsem si vytáhla kraťasy, mikinu, vysoké ponožky a spodní prádlo to je snad jasné. Oblékla jsem se radši v koupelně. Co kdyby se náhodou Brook vzbudil. Pak jsem overal položila vedle postele. Nasadila si sluchátka do uší, pustila si písničky, obula se, vzala balón a šla jsem. Všichni furt spali a tak jsem v klidu mohla odejít. Nechala jsem ale radši vzkaz na ledničce kdyby náhodou vstali dřív než bych se stihla vrátit. Bylo celkem teplo na to že bylo ani ne devět hodin ráno. Nikde nikdo všude prázdno všude klid. Tak se mi to líbilo. Všichni už buď byli v práci a nebo ještě byli doma. Došla jsem na hřiště telefon jsem si dala do zadní kapsy na kraťasech. Zapnula jsem ji aby mi nevypadl a provlékla kabel od sluchátek pod mikinou aby mi nevadil. Nejdříve jsem se trochu protáhla nechtěla jsem se totiž zranit. To by nebylo moc dobrý no. Všude byl klid nebo to aspoň tak vypadalo měla jsem totiž sluchátka a tak jsem nic nemohla slyšet. Začala jsem teda kopat na bránu. Góly jsem dávala to ne že ne. Brána byla totiž prázdná ale já chtěla něco více. Chtěla jsem dávat góly které vypadají dobře. Třeba o tyčku do druhé tyčky a pak do brány. Takové góly chci dávat. Ale je těžší než to vypadá. Snažím se o to už nějaký ten pátek a nevidím žádnou změnu. Prostě musím trénovat a to přijde tak by to řekl můj bývalý trenér a i brácha. Tak jsem tedy pokračovala. Mnohokrát ten balón skončil v bráně ale taky mimo a někdy se mi dokonce podařilo trefit tyčku. Jednou se odrazil tak že mi letěl přímo do obličeje. Jsem ráda, že nemám pomalé reflexy jak kdysi a chytla jsem ho. To bylo jediné štěstí. No ale i přesto jsem to zkoušela dál a nevzdávala se. To je jasné. Pak jsem na to ale už neměla nervy a kopla jsem do toho balónu tak silně, že se poté odrazil do tyčky a letěl na druhou stranu. Na druhé straně stál nějaký kluk a já se jenom modlila ať ho to netrefí. Moje modlení asi nestačilo a jeho to plnou ránou trefilo do zad. Rozběhla jsem se za ním a pro ten balón. Doběhla jsem k němu a hned jsem se mu omluvila. To nic to se občas stane. Řekl podíval se na mě a sundal si sluneční brýle. Měl modré oči. Pěkné modré oči. Bylo to jako se dívat do nejhlubšího oceánu. Uhla jsem pohledem protože už jsem to nedávala. Ahoj já jsem Cameron. Řekl a usmál se. Ahoj já jsem Hannah. Odpověděla jsem mu trochu roztřepaným hlasem. Ten jeho úsměv o můj bože. Tady v Anglii je na každém rohu nějaký pěkný kluk. No ale to co mě na každém nejvíce zaujme jsou vlasy. On byl blonďák. To se k těm modrým očím moc hodilo. Ty jsi odtud? Zeptala jsem se. Ne nejsem přímo odtud tady bydlí jenom můj strýc a teta já bydlím v Cventry ale jezdím tady za nimi hodně často a ty asi nejsi odsud že? Ještě jsem tě tady totiž neviděl to bych si pamatoval. Usmála jsem se a odpověděla. Ne nejsem jsem z Česka tady bydlí jenom můj brácha a já tady za ním občas jezdím. Tak to jsem rád že jsem tě potkal, bohužel zítra odjíždím zpět do Converty ale příští týden ještě přijedu do kdy tady jsi. No tenhle a příští týden pak letím zpátky začíná mi znovu škola. Tak to bychom jsme se mohli sejít. To je dobrý nápad. Tak víš co příští pondělí tady v devět ať si můžeme společně zakopat. Dobře já už půjdu ať ví že jsem znovu nezmizela tak Ahoj Camerone. Ahoj Hannah. Řekl a usmál se. Vzala jsem si balón a šla jsem. Připadal mi jako v pohodě kluk. Jen tak pro info dneska je Čtvrtek. To teda moc dlouhou doma nebude. No ale tak aspoň si budu mít s kým zakopat. Šla jsem tedy domů. A proč jsem si ještě nekopala. No v dálce jsem zahlédla Alishu. Měla jsem celkem velký strach o své zdraví a tak jsem radši řekla že musím i když toho celkem lituji. Tak ale lepší než dostat další ránu. Došla jsem tedy domů a u dveří od kluků jsem si uvědomila že nemám klíče. No to mi celkem zkomplikovalo situaci. Tak tedy jsem zkusila zaklepat možná už byl někdo vzhůru. Klepala jsem a nikdo mi neotevíral. Opřela jsem se hlavou o dveře a čekala. Najednou někdo otevřel a já málem spadla na zem. Naštěstí tam stál Ryan a chytl mě. Už se ani na nohou neudržíš jo ? Řekl a zasmál se. Ne jenom jsem myslela že ještě spíte. Ne tady už jsme všichni vzhůru. A myslím že by si měla jít opatrně a pomalu dovnitř a vyhnout se všem. Ehm proč? No všichni tady měli strach že se ti něco stalo takže jejich reakce že si zpět a nic ti není můžou být smíšené. Dobře děkuji za varování. Vešla jsem tedy dovnitř a Rye šel hned zamnou. Připadala jsem si jako kdyby byl moje ochranka nebo co. Prošla jsem tedy kolem kuchyně tam seděl Mikey a Andy ti vypadali celkem v poho. Jsi v pořádku? Jo jsem nebojte nic se mi nestalo. Tak to jsme rádi. Pak jsem vlezla do pokoje a zrovna kolem mě prošel Jack usmál se a šel s Ryem někam vedle. Sedla jsem si na postel vzala telefon a projížděla instagram jako vždy. Ani ahoj mi neřekneš. Promiň Brooklyne vůbec jsem si tě nevšimla. Brooklyn totiž stál u dveří, které zrovna zavřel. Proč si mě nevzbudila nebo tak něco. A proč bych to měla jako dělat? Šla jsem si jenom zakopat.No ale co kdyby ti zase něco udělala. Nic by mi neudělala. Jak si tím můžeš být tak jistá ani nevíš jak bych si to potom vyčítal. Neměl by sis co vyčítat nebyla by to tvoje chyba a nejsem malé děcko abych si nemohla zakopat. Jsem tady jsem v pohodě takže teď mě chvíli nech díky. Řekla jsem naštvaně i když jsem to takhle říct nechtěla. Prostě to jinak nešlo. Seděla jsem tedy na posteli a napsal mi Mikey. Brooklyn si sedl kousek vedle mě. Čau Han mám pro tebe boží zprávu. Hned jsem mu psala jakou byla jsem moc zvědavá. No víš včera mi psal tvůj brácha no a díky němu se uvidíme dřív než za dva týdny. Chvíli jsem nechápala ale pak mi to došlo. Ty přiletíš tady zamnou? Řekla jsem a dívala jsem se do telefonu se šťastným výrazem. Jo zítra ráno odlétám takže bych byl rád jestli by si pro mě dojela. No to je samozřejmost nenechám svého nejlepšího kámoše tvrdnout na letišti. Tak to jsem rád. Tak se zatím měj jdu si balit. Tak zatím ahoj Mikey těším se na tebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Mikey fakt přijede. Byla jsem mega šťastná. Teď na mě mohl být Brook naštvaný jak chtěl a mě je to ale úplně jedno. Budu mít totiž na svém oblíbeném místě svého nejlepšího kámoše. Seděla jsem na posteli a jenom jsem se usmívala. Brook zrovna odešel z pokoje a já až do večera strávila u filmů potřebovala jsem nějak zabít čas aby to rychle uteklo.