Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Konečně den s bráchou

Tentokrát jsem si nenastavovala budík a ráno mě musel z postele tahat brácha. Budil mě už v osm ráno. Přišlo mi to strašně brzo ale přitom to byl normální čas. Když už mě po 10 minutách dostal nějakým zázrakem z postele šli jsme rovnou do kuchyně. Snídaně už byla nachystaná. No ale tohle jsem fakt nečekala. Na snídani jsme měli palačinky se šlehačkou jahodami a nutellou. No tak tomu říkám pořádná snídaně. Není to zrovna nejzdravější ale je to vynikající. Dala jsem si na čas než jsem to snědla, protože jsem věděla že kdyby jsem to snědla moc rychle bylo by mi celý den blbě. Po snídani jsem se šla obléct a s bráchou jsme měli někam vyrazit. Já jsem vůbec netušila kam. Než jsme odcházeli řekl mi že se jdeme klasicky jako vždy podívat se na krásy Londýna. Taková ta klasika co děláme pokaždé když přijedu.  Vzala jsem si ještě foťák a jeli jsme. Museli jsme jet autem, jelikož brácha nebydlí ve středu Londýna ale dá se říct, že  bydlí na okraji. Nasedli jsme do auta pustili rádio a jeli. Cesta trvala asi hodinu takže nebyla zase tak dlouhá. Po cestě jsme zpívali. Ano zpívali ani jeden to neumíme a proto nás to baví. Kdyby nás ale někdo slyšel tak asi ohluchne. Proto si zpíváme jenom když jsme sami. To je jasné že jo. Konečně jsme byly na místě. Auto jsme nechali kousek od London Eye, protože tam směřovala naše cesta jako první. Nejlepší pohled na Londýn je přeci z London Eye. No ale nejdřív to chtělo několik fotek proto mám ten foťák. Fotila jsem samotně London Eye i s výhledem na řeku nebo Big Ben a potom jsem fotila i bráchu a on mě. Potřebuji totiž novou profilovku a když už jsem v té Anglii tak proč ji neudělat zrovna tady. Po několika fotkách jsme koupili lístky a šli na půl hodinovou jízdu na London eye. Celou jízdu jsem si užila. Celou dobu jsem se těšila jenom na ten úžasný výhled. Když jízda skončila bylo mi to líto, ale museli jsme pokračovat dál. Dále naše cesta pokračovala k Big Benu. Jelikož bylo dá se říct ráno tak tam nebylo moc lidí a já si mohla udělat nějaké pěkné fotky. Pak jsme nasedli zase do auta a jeli na Trafalgar square. Zase jsme fotili že jo jak jinak. No ale tady jsme strávili více času, protože je to jedno z mých oblíbených míst tady v Londýně. Hodně dobře se mi tady přemýšlí a někdy mě tady jen tak brácha hodí a já tady klidně i dvě hodiny vydržím sedět je to takové uklidňující. Druhé takové místo kam jsme jeli pak je Hyde Park. Tam se relaxuje ještě lépe. No a pak jsme se šli podívat ještě na Buckinghamský palác, Tower Bridge, Oxford Street a na mnoho dalších míst. A naše poslední zastávka byla Piccadilly Circus. Zbožňuji tam všechny ty obchody a vše kolem. Je to něco co v Česku nezažiji. Prostě krása velkoměsta. Něco málo jsem si koupila. Samé nepodstatné věci. A úplně boží kryt na telefon. Je na něm napsané.,, All my life i've been looking for someone like you...,, To mě teď totálně vystihuje. Nebo moje pocity k tomu že jsem potkala RoadTrip. Po menším nakupování a po vynikajícím obědě jsme sedli do auta a jeli zpátky domů. Bylo už 15:00 když jsme přijeli. Strávili jsme tam hodně času. No a co máme dál v plánu? Ptala jsem se Teda. No napadlo mě že si půjdeme zakopat. Hmmm to je dobrý nápad. Aspoň ti dokážu že jsem se zlepšila. Tak tomu nevěřím řekl a začal se smát.  Šla jsem do pokoje oblíkla jsem na sebe černé kraťasy, dres Chelsea, který jsem dostala od bráchy když byl na jejich zápase. Mám těch dresů hodně mám třeba i Real, Barcelonu, Manchester a možná i nějaké další ale ty už mám asi doma. Pak jsem si ještě oblíkla černé vysoké ponožky a modré boty. Všechno mi to tak krásně ladilo. Nakonec jsem si dala vlasy do culíku vzala telefon, balón, repráček a šli jsme. Cesta trvá jenom 5 minut takže jsme tam rychle. A zase tam nikdo dneska nebyl. Položila jsem si na lavičku repráček a pustila nahlas RoadTrip playlist jak jinak a běžela za bráchou. Bylo mi jasné že to tam pustíš. No tak to by jinak nešlo že jo. Nejdříve jsme se trochu protáhli aby se nám nic nestalo a pak jsme začali střílet. No tak ségra to koukám. Ty si se trefila do branky. Řekl a začal se smát. Haha rok od roku jsou tvoje vtipy horší. Ale no tak neurážej se hnedka a pojď střílet dál. Tak jsem teda šla. Po asi půl hodině jsem viděla z dálky někoho přicházet, otočila jsem se na bráchu a řekla jsem: Doufám že nejdou tady. Nevěděla jsem totiž kdo to je. Jenže když se ti neznámí lidé přiblížili uvědomila jsem si kdo to je. Byly to kluci z RoadTrip. Hned jsme s bráchou šli za nimi. Hej co tu děláte řekl brácha. Víš co přišli jsme si taky zakopat ale jak vidím tak je tady obsazeno tak přijdeme jindy řekl Andy. Ne to je v pohodě pojďte si zahrát s námi pár lidí by se nám hodilo. Řekla jsem a kluci teda zůstali. Rozdělili jsme se do týmu. Brácha byl s Brooklynem a Mikeym a já jsem byla s Andym a Jackem. Rye dělal rozhodčího. Po daném čase jsme se vždy měnili. No a začala první hra. Brácha trochu nechápal. Hmm nepamatuji si že by si bývala tak dobrá. Řekl mi a usmál se. No tak měla jsem dobrého trenéra a pak to šlo samo že jo. Řekla jsem běžela pro balón a vystřelila na něho. Už jsme vyhrávali a Rye zapískal poločas. Všichni jsme se šli napít a pak pokračovali. Ani ne po začátku druhé poloviny naši hry se Jack s Mikeym srazili a to vedlo k velké hádce s rozhodčím. Nechtěla jsem se tam plést ale chtěla jsem vidět co se bude dít. Radši jsem si šla sednout a sledovala to z dálky. Věděla jsem že to bude na déle protože to chvilkami vypadalo  jako kdyby se chtěli začít prát. Tak jsem si tedy sedla a napila se. Vzala jsem si telefon a projížděla instagram když si v tu chvíli vedle mě někdo sedl. Hm jak vidím asi nemáš chuť se hádat s ostatníma co ? Hned jsem věděla kdo to je. Byl to Brooklyn. Poskočila jsem si protože jsem se lekla a odpověděla jsem. No ne nemám nemá to cenu každý má jiný názor na tu situaci co se stala. No víš teď nemáme moc času ale nechceš zítra večer zajít ven a pokecat. Totálně se mi sevřelo hrdlo. Nevěděla jsem co říct. Prostě Brooklyn mě pozval ven. O můj bože. No ale musela jsem odpovědět rychle. Tak jo to zní dobře aspoň pokecáme. Jo o to mi jde tady si toho moc nestihneme říct a je tady moc lidí. Řekl a otočil se. Několik metrů za námi stála skupinka holek a pár metrů od nich skupinka kluků. Bylo to divný ale vypadalo to jako kdyby ty holky byly fanynky RoadTrip. No určitě nás slyšeli tak půjdeme zase hrát ne ? Řekl Brooklyn. Jo jdeme vypadá to že už se domluvili. Pak jsme tedy ještě nějakou dobu hráli. Mě začalo bolet koleno a tak jsem řekla bráchovi že už toho dneska nechám že se mi zase vrací bolest kolene a že půjdu domů. Dobré tak se uvidíme doma já ještě zajdu něco koupit na večeři doma totiž nic nemáme. Dobrá tak zatím čau brácho řekla jsem a obejmula jsem ho. V tu chvíli jsem viděla Brooklynův smutný výraz přišlo mi to strašně roztomilé ale nešla jsem ho obejmout bylo mi to trapné. Už jsem odcházela ale ještě jsem se otočila a křikla čaute kluci. Všichni mi zamávali a já jsem v klidu mohla odejít. Celou dobu co jsem odcházela ze hřiště jsem měla divný pocit z těch holek. No ale tak ani jedná mě nezná může mi to být jedno. Tady nejsem doma tady mě nikdo nešikanuje tady se mám dobře řekla jsem si a nahodila svižný krok.