Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Cesta za klidem

že pojedeš za sestřenicí, který žije v LA. Já mam sestřenici v LA? Jo, Kate se tam asi rok zpátky přestěhovala. Jak to že to nevím? Jsem ti to tak trochu zapomněla říct. Takováhle důležitá informace a ty mi to neřekneš. No promiň. Hlavní je, že teď můžeš jet za ní. Už jsem ji psala, že nejspíš přijedeš tak teď ji ještě napíšu a podívame se na letenky. Mamka ji teda napsala a já začala hledat lety do LA.  Pak začala hledat i mamka. Hele něco mám. Je to za dobrou cenu a zítra. Hned ro objednávám. Řekla mamka a objednala ji. Tak to bych si měla zbalit. Moc dlouho jsem tady nebyla ale tak to nebadí. Han kdykoliv můžeš přiletět za mnou. Ano já vím. Řekla se a umsála se . Mezitím co jsme se tady bavily nám donesl číšník kávu a já si uvědomila jednu věc. Mami teď mi slib, že to nikomu neřkneš dříve než budu v LA a nebo než se začnou ptát. Nechci mít potom na letišti poslouchat dojemný proslov o tom ať nejezdím. Až budu v LA tak to bude fajn protože i kdyby chtěli letět tady tak jim to zabere aspoň patnáct hodin. Dobře slibuji. A ani Brooklynovi. Ne ani Brooklynovi ne. Fajn. Řekla mamka a já začala povídat o nějakých věcech. Pak ale mamku něco napadlo a začala hledat v telefonu. Han musím ti něco zařídit když už budeš v LA. A co ? To je překvapení dozvíš se to až tam přímo od Kate. No dobře. A na sto procent se ti to bude líbit. Když tohle řekla nemohla jsem se dočkat toho co to bude. Mamka to zařídila a my mohli pokračovat v debatě.

Dvě hodinky byly za námi a já se rozhodla, že si půjdu balit. Na letišti bych měla být o půlnoci. A jak se tam dostanu? Já tě večer odvezu. Dobře. Řekla jsem zvedla se, a šla. Tak zatím mami uvidíme se večer. Ahoj. Řekla a já odešla z kavárny. Cítila jsem se o trochu lépe a šla přímo do hotelu. Cesta nebyla dlouhá a já tam za chvilinku byla. Vešla jsem v klidu do hotelu. Na recepci bylo hodně lidí takže tam byl velký zmatek. Já jsem se ale dokázala prorvat až k výtahu a rychle vyjet nahoru. Kluci už asi jeli i když jím show začína asi za čtyři hodiny ale ta cesta taky není nejkratší. Myslím, že Dylan v tom autobuse asi dostane pár facek. Je mi to ale jedno tak ať ho klidně i z toho autobusu vyhodí. Já jsem si v klidu s čistým svědomím vlezla do pokoje a začala si balit. Všechny věci ze skříne jsem si dala do kufru. Naštěstí jsou všechny čisté a já s nimi můžu chodit v LA. Moc se těším, protože moje sestřenice Kate je nejvíc boží. Taky ji bavi Marvel filmy tak ji přemluvím a můžeme jít spolu. Ona je prostě taková ta holka co má ráda filmy o hrdinech a prostě je úžasná. Nejvíc co jí ale baví je dělat cosplaye a to jí jde fakt dobře. Pamatuji si jak jsem byla malá a ona mi udělala cosplay na medvídka pů. To jsem se ale moc zamyslela a teď bych si měla dál balit. Po pár minutách byl kufr plný a já věděla, že mám vše co potřebuji. Na sobě jsem měla kraťasy a mikinu. Jo tomu se říka styl no. Jenže nemůžusi dát kalhoty, protože by mi pak bylo teplo. A tu mikinu si nesundám jelikož je to jediná věc, která mi dává najevo, že existuje i pár normálních kluků. Kufr jsem si odvezla ke dveřím ale pak jsem si uvědomila jednu celkem zásadní věc. I když jsem mamce říkala ať to klukům neřiká tak stejně nemůžu odjet a nenechat vzkaz. Tak jsem si tedy sedla ke stolu vzala papír a tužku a začala psát. Hned jsem veděla, že to bude vzkaz pr Brooklyna. Tak jsem tedy psala. Ahoj Brooklyne, tvá první otázka určitě je proč ti píšu tenhle dopis. To se dozvíš. A proč tady nejsem a kde jsem. To ti ale bohužel nemůžu prozradit teď. Jediné co ti napíšu je, že jsem musela odjet abych něco napravila. Nevím kdy se vrátím a pokud se vůbec vrátím. Vím, že jsme si měli promluvit ale já to prostě nedokážu. Možná ti to časem vysvětlím a nebo to pochopíš. Moc mi to promiň. Je mi líto, že spolu nemůžeme být a musíme se rozloučit. Kdyby si hledal svoji mikinu mám jí já jako vzpomínku na tebe. Když ji budeš chtít vrátit jenom napiš a já ti ji pošlu. Vše je to má chyba a proto to musí takhle skončit. S láskou ta pro kterou si znamenal vše. Ve chvíli kdy jsem ten dopis dopsala jsem znovu začala brečet. Nedalo mi to ale muselo to tak být. Čas zase utíkal jako voda a já jsem si ani nevšimla a už byl večer. Z druhé strany jsem ještě napsala jeho jméno. Setřela jsem slzy z očí podívala se do zrcadla a řekla. Teď začnu zase od znovu a někde jinde. I když Anglii miluji tak teď budu muset být někde jinde. Bohužel to byla pravda. Sama jsem tomu uvěřit nemohla. Pak mi zazvonil mobil. Volala mi mamka. Ahoj mami. Ahoj Han pojď už dolů musíme vyjet letiště není nejblíž. A tak jsem vzala dopis a kufr. Vyjela jsem z pokoje zamkla jsem a šla k pokoji od Brooka. Dopis jsem strčila pod dveře aby ho našel. Ukápla
mi poslední slza na zanemní konce další kapitoly mého života a já pokračovala k výtahu. Sjela jsem dolů na recepci jsem odevzdala klíč a šla za mamkou. Zlatíčko jsi si tim jistá? Ano mami jsem potřebuji to. Jinak by to nešlo. Dobře bránit ti v tom nebudu už ti je sedmnáct a ty by si měla vědět co je pro tebe dobré. Mami jsi nejlepší. Řekla jsem, objala ji a vlezla si do auta. Mamka mi dala dovnitř kufr a taky si sedla. Tak tedy vyrážimé dokud tady ještě nikdo není. To je jasné tak se zatím rozluč s Japonskem bůh ví za jak dlouhou dobu tady zase pojedeš.