Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Ne ovečko

Šla jsem zase za mamkou. S čím přesně potřebuješ pomoct? Zeptala jsem se. No za prvé. Ukliď si pokoj. Všechny své věci vyskládej na hromádky. Jaké věci? No ty co máš ve skříních na poličkách a takhle. Ehm proč? Chi to tady celé předělat. Přišlo mi to hodně divné ale neodvážila jsem se vzdorovat a tak jsem šla do pokoje a začala. Prvně jsem se vrhla na skříň. Všechno svoje oblečení jsem vyskládala na hromádky. Zabralo mi to celkem hodně času protože ho mám fakt hodně. Je to divný? Sama nevím. Po cca hodině a půl jsem se vrhla na věci v šuplících. Jako jsou třeba věci do školy a tak. Poskládala jsem je vedle oblečení. A jako poslední jsem se vrhla na skříň vzpomínek jak tomu ráda říkám. Je v ní hromada fotek a různých věci díky kterým si pamatuji spoustu nezapomenutelných zážitků. Jsem za všechny ty věci ráda. Nedokázala bych se jich zbavit. Doufám, že to po mně mamka nebude chtít. Budu se za to klidně i rvát jestli to bude nutné. Řekla jsem si  hlavě a zasmála se. Zabralo mi to celé dopoledne ale bylo hotovo. Všechny věci byly na hromádkách a mamka přišla do pokoje. No tak takhle se mi to líbí. A proč to vůbec děláme? No to se dozvíš potom. Řekla a já protočila oči. Teď se pojď najíst. Na oběd máme těstoviny s masem. Hned jsem vystřelila do kuchyně. Měla jsem nehorázný hlad. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Snědla jsem to hodně rychle. Pak jsem se podívala na hodiny a všimla jsem si, že už jsou dvě hodiny. Měla bych se začít připravovat. Cesta na náměstí mi zabere asi dvacet minut. Šla jsem tedy do pokoje. A začala hledat v těch kupkách nějakou mikinu. To byl tedy nápad si to dávat takhle. Nakonec jsem jednu našla. Má úplně mega boží barvu. Pro některé může vypadat otřesně ale mně se mega líbí. Je oranžová. Prostě ta stejná co má Jack. Koupila mi ji mamka. Původně jsem ji měla dovést bráchovy ale s něčím jsem to prohodila. No jo u mně normální. Pak jsem na sebe hodila černé kalhoty a nějaké vansy co jsem našla ležet v pokoji. Žádné jiné boty nenosím. Tahle značka je prostě nejlepší. Vzala jsem si i nějaké peníze, protože venku je teplo a to znamená, že si dám tu nejlepší zmrzlinu co u nás dělají a mohla jsem vyjít. Nasadila jsem sluchátka do uší a ortézu jsem nechala doma. Zapnula jsem si RoadTrip a šla jsem. Vyšla jsem ještě o něco dříve abych nikam nemusela spěchat. Cestu jsem si náramně užila. Hodně dětí chodilo ještě ze školy a venku svítilo sluníčko. Prostě krásný den. Na nikoho jsem nenarazila. Vůbec mě to netrápilo. Pak jsem ale zase začala přemýšlet. V hlavě mi běhaly myšlenky ohledně toho jak se má Mikey a toho jak si to Brook o mně mohl myslet. Chtělo se mi z toho až brečet. Pak jsem si ale řekla, že už je to za mnou a že se nenechám zničit jednou blbou zprávou. Nechci aby to dopadlo tak jako vždy. Celou cestu jsem přemýšlela o takových věcech. Ani mi nedošlo, že už jsem na náměstí a stojím u kašny. Sedla jsem si tedy na její okraj a ještě odepsala Mikeymu. Úplně jsem na to zapomněla při všem tom úklidu. Psal, že už tedy dorazil. A že jejich barák je přímo nádherný. Jak já mu závidím. Tak si to tam hlavně užívej. A nevíš proč chce moje mamka předělávat byt? Nezmínila se o něčem. Ne nevím třeba se ji to jenom nelíbí. Napsal a já se zamyslela. Schovala jsem telefon do kapsy. Pak mě někdo chytl za ramena a já jsem se totálně lekla. Otočila jsem a za mnou dá se říct stál Adam. Lekla si se? Jo ani nevíš jak. Řekla jsem a schovala jsem sluchátka. Posadil se vedle mně. Tak co podnikneme? Já bych zašla na zmrzlinu. Řekla jsem a zvedla se. No dobře když chceš prcku. A tak jsme šli. Zmrzlina je hnedka naproti kašny takže žádná daleká cesta. Řada nebyla zase tak dlouhá jak bych očekávala. Postavili jsme se tedy do řady. A jak to zvládáš? Ehm co? No to, že ti odjel nejlepší kámoš. Tak jako přežívám to i když je to těžké. Plně tě chápu stalo se mi to stejné. Co kdy? Zeptala jsem se a mezitím si stihla objednat zmrzlinu. Dala jsem si míchanou točenou zmrzlinu. Moji nejoblíbenější. Počkej tobě jsem to ještě neříkal. A co? zeptala jsem se a šli jsme pomalu do parku. No víš já původně nejsem odsud. Jsem tady jenom na výměnu kvůli jazykům a poznávání světa. Původně bydlím v Liverpoolu. To není možný další člověk z Anglie? To mi snad děláte naschvál. Řekla jsem a začala se smát. No ale abych ti to vysvětlil. Ještě nevím kdy se vracím ale asi to bude tak za měsíc. Co? to ne. Ale taky se vrátit nemusím ještě uvidím. Jenže když jsem před dvěma měsíci odjížděl musel jsem v Liverpoolu nechat svého nejlepšího kámoše Bena. Známe se už od dětství a jsme taková nerozdělitelná dvojka, která byla bohužel rozdělena. Takže znám ten pocit když někoho kdo ti je velice blízký musíš opustit. Tak tohle jsem vážně nevěděla. Proto jsem moc rád, že jsem našel někoho jako jsi ty. Když to řekl tak jsem se začervenala. Jsme už v parku a tak jsem rozhodla, že si sedneme na jednu z laviček co tady jsou. Výhled je tady nádherný jako snad na každém místě kde si sednu. Nevím přitahuji asi problémy a krásná místa. řekla jsem si v hlavě. Nějakou dobu jsme si v klidu povídali a pak řekl něco fakt divného. Myslíš, že bychom mohli být později něco více. Počkej jako nejlepší kámoši pokud to myslíš takhle tak to jo. Ne myslím ještě více. Řekl a chytl mě kolem ramen. Vyskočila jsem z lavičky a řekla jsem. Ne promiň ale to nepůjde. Počkej jak to myslíš navrhl jsem to jenom do budoucna ne teď hned. Já vím jsi pěkný ale prostě to nepůjde. Proč sama si řekla, že se ti líbím. Jo líbit se mi můžeš ale já mám kluka. Cože? A koho? Toho asi neznáš. Tak řekni jméno. Ehm Brooklyn Wyatt Gibson. Počkej ten kluk ze skupiny RoadTrip. Jo ten. Tak to není možné. Proč si to myslíš? Nevím zní to neuvěřitelně. Ale je to pravda. A máš důkaz? Otevřela jsem telefon a projela snad asi dvacet fotek. Tak ty kráso tak to ti přeji. Řekl arogantně. Pane bože já jsem taková kráva Mikey měl pravdu. Řekla jsem a šla pryč.