Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Záchrana

Ani nevím jak mi ta noha podjela. Celou dobu jsem držela stabilitu a pak najednou bum. Vím, že zábradlí bylo mokré ale i tak. Ani jsem se moc nepořezala jenom trochu. A to když jsem se lekla. Nevěřím že to vše skončí takhle. Celý život mi probíhal před očima. Jenže jako zázrakem mě někdo chytl a stáhl z toho mostu na bezpečnou stranu. Chytl mě ve chvíli kdy už jsem skoro letěla z mostu. Chyběl jenom kousek a byl by můj konec. Měla jsem zavřené oči a brečela jsem. Nevím kde jsem ale určitě nepadám. Cítím jak mě někdo drží. Nedokážu ale otevřít oči. Jsem moc ve velkém šoku. Někam mě nesl. Vůbec nevím kde jsem. Položil mě někam a zavázal mi tu rámu. Pak mě zase chytl a zase mě nesl. Začalo se mi ale motat v hlavě a prostě jsem usnula, omdlela  nebo něco takového.

Probudila jsem se a hodně silně mě bolela ruka a hlava. Byla jsem celá promočená a nevěděla jsem kde to jsem. Konečně jsem otevřela oči. Celá jsem se klepala. Nebylo mi nejlépe. Rozhlédla jsem se kolem sebe abych zjistila kde jsem. Ležím v posteli ale není moje. Po chvilce rozhlížení jsem si uvědomila kde jsem. Seděla jsem na posteli od Brooka. Jenže co dělám tady to fakt nevím. Chvíli jsem jen tak seděla a pak do pokoje vešel Jack. No konečně si se probudila. Měli jsme o tebe strach. Proč jsem tady? No protože tvůj zachránce fakt nemá klíče od tvého bytu. A kdo mě zachránil? Ty? Andy? Ne jsi trošku mimo. Tvůj zachránce leží vedle postele a celou noc na tebe dohlíží. Podívala jsem se vedle postele a tam ležel Brook. To není možné. Komukoliv jinému bych to uvěřila. Ale on mě poslední dobu ignoroval tak proč by mě najednou zachránil. To se musíš zeptat jeho až se vzbudí. Zeptám se pokud se se mnou bude bavit. A mě osobně by zajímalo jak tě našel. Je tady několik mostů. Hledali jsme na každém ale jenom on věděl kde má hledat. Jenom díky němu teď s tebou můžu mluvit.  To by mě taky zajímalo jak. Tak já zase půjdu kdyby si něco potřebovala víš kde mě hledat. Řekl a odešel. Potřebovala jsem do koupelny ale nejdříve jsem se musela pořádně probudit. Chtěla jsem si vzít telefon. Jenže vedle sebe jsem viděla dva telefony. Nevěděla jsem, který je můj a tak jsem vzala ten, který byl blíže. Otevřela jsem ho a zjistila jsem že není můj. Na tapetě jsem totiž viděla svoje fotky a uprostřed napsané Forever Together. Logicky to není můj telefon ale od Brooklyna. Jenže proč mě má na tapetě když tam randí s jinýma. Mám na něho tolik otázek jenže on se se mnou bavit nebude. Položila jsem telefon zpět vzala jsem si konečně ten svůj a šla jsem na záchod. Tam jsem chvíli seděla a projela si snapchat a zprávy. Pak jsem šla do koupelny. Když jsem zavírala dveře tak jsem ještě viděla jak rozespalý Brook vychází z pokoje. On mě naštěstí neviděl. Sedla jsem si na pračku a chvíli jsem čekala až tam nikdo nebude. Jenže tady mají tak tenké stěny, že jsem slyšela Jacka mluvit s Brookem. No a prostě jsem to musela slyšet. Tak jsem tedy poslouchala.

 No i Brooklyn se nám konečně vzbudil. Kde je? Kdo kde je? No Hannah. Myslím, že šla na záchod proč? Musím ti něco říct. A co? No jak si tam byl tak už jsem byl vzhůru ale nechtěl jsem vám do toho skákat. A taky jsem čekal, že se dozvím něco víc. No moc si se toho nedozvěděl co? Ne právě, že vůbec nic. Já mám na tebe Brooklyne otázku. Jak si věděl na, kterém mostě je? No částečně to byla intuice a částečně jsem si uvědomil, že jednou mluvila o tom že tam to všechno začalo a já jsem si prostě na to vzpomněl. To je zajímavé. A co že si se tak najednou pro ní vrátil? Vždyť si ji ignoroval. Nechtěl jsem ji ignorovat já jsem musel. Ty dvě by ji nenechali a já jsem nechtěl ať ji ubližují. Vím, že jsem jí tím hodně moc ublížil já ale já jsem to dělal pro ní. Ony mě vydírali, že když se s ní budu dále bavit tak to schytá a víš jaká je. všude chodí sama a co kdyby ji někde potkaly. Bylo by to pro ní hrozné a pro mě taky. A tak jsem ji ignoroval a když mi dala konec tak jsem se málem zhroutil. Probrečel jsem to a nevěděl jsem co budu dělat dál. Je pro mě vším. Naschvál jsem dělal, že to nic není ale vevnitř mě to drtilo. A když mi přišla ta zpráva od ní tak jsem ji musel hned najít. Nestihl jsem ani odepsat hned jsem běžel. Nebyl jsem zrovna nejblíž a nevěděl jsem kolik mám času. Už jsem ji z dálky viděl. A v tu chvíli co jí podjela noha jsem ji ještě stihl chytit. Jsem za to tak rád. Kdyby to byl pro ní konec tak pro mě taky. Pane bože Brooklyne ty si mě normálně dojal k slzám. To je to nejhezčí co jsem kdy slyšel. Jenže jak to uděláš teď? Jsi pro ní vším. Nemůžeš jí dál ignorovat. Chápu, že jí tím chráníš ale jí to drtí a tebe taky. Ne já to udělám jinak. A jak? To ještě uvidím.

Dořekl a pak se začali bavit o něčem jiném. To jsem ale nevnímala, protože jsem dojetím začala brečet. Něco tak krásného co pro mě dělal a já se chtěla zabít. Měla jsem si to radši zjistit. Aspoň, že tam byl a zachránil mě. Teď je ale jenom jediná věc, kterou musím udělat. Seskočila jsem z pračky. Telefon dala do kapsy a tu žiletku položila na umyvadlo. Vylezla jsem z koupelny a šla pomalu do kuchyně. Brook tam stál zády ke mně a Jack mě viděl přicházet. Došla jsem k němu a zezadu ho silně objala a začala znovu brečet. Cítila jsem, že se lekl a pak mě objal taky. Neplakej to je dobrý. Řekl a já se na něj podívala.