Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Procházka s Mikeym

Rozloučila jsem se vzala si svoje věci a šla zpět za Mikeym. Měl už vybaleno a tak jsme mohli jít. Zamkla jsem a šli jsme. Hej Han tady si srazila Jacka? Řekl a usmál se. Podívala jsem se na něj a kývla. Vzpomněla jsem si na to a celá jsem zrudla. Han ale ještě jedna věc tu je. Prosím budeš tak hodná a seznámíš mě s RoadTrip. Jo neboj. Ale teď tě provedu po městě. Nebo spíš jenom tady po téhle části. Jako první jsme šli tedy na fotbalové hřiště. Dneska tam nikdo nebyl. To tady je vždy tak prázdno. No obvykle jo a to je fajn aspoň tady je více místa pro mě. Tak aspoň tohle je pozitivní. Pak jsme pokračovali k obchůdku. A jak dlouho tady budeš Mikey? No stejně dlouho jako ty. Tak to jsem ráda. To toho ještě můžeme hodně stihnout a nemáme kam spěchat. Prošli jsme kolem obchůdku a šli do moji oblíbené kavárny. Sedli jsme si dovnitř na moje oblíbené místo k oknu. Objednali jsme si horkou čokoládu, protože tu si vždy dáváme když jsme spolu. Je to jakoby taková naše tradice. A dali jsme se do řeči. Bavili jsme se o všem možném. A měla si s ním něco víc? Zeptal se v jednu chvíli Mikey. Málem jsem vyplivla svoji čokoládu. Ne na co zase myslíš Mikey jsme jenom přátelé. No z toho tvého vyprávění mi to tak nepřijde. No ale ono to tak je Mikey neboj. Věděl by si to jako první to ti slibuji. No tak to jsem rád. Pak jsme zase pokračovali v normální debatě. Po nějaké té chvíli jsem se podívala z okna a koho jsem tam neviděla. Šla tam Alisha. Totálně se mi zastavil dech a vše. Museli jsme rychle vypadnout. Nechci aby to dopadlo jako vždy. Měli jsme už dopito a tak jsem zaplatila a šli jsme. Han kam tak spěcháme. Vysvětlím ti to po cestě prostě pojď. Věděla jsem kam jít. Šli jsme do malého parčíku. Přesto jak je malý tak je velký. Jo zní to divně ale je tomu tak. Spěchala jsem a furt jsem se ohlížela. Mikey mě chytl a zastavil mě. Uklidni se a řekni mi co se děje. Vydechla jsem a spustila. No víš jak jsem ti psala o té holce jménem Alisha. No jo vím. Tak to byla ona a já jsem prostě musela zmizet aby mi něco náhodou neudělala. Nechtěla jsem dopadnout jako vždy. Aha to si měla říct hned. Teď už to chápu. To jsem ráda došli jsme ke třetí lavičce v parčíku. No jo taková klasika. Sedli jsme si a Mikey se zeptal. Proč zrovna tady? No víš pojí se mi tady s tím místem hodně dobrých i špatných vzpomínek ale hlavně je tady mega dokonalý výhled. No tak to máš pravdu. Opřela jsem se o Mikeyho a ten dal ruku kolem mých ramen. A zase kdo nás nezná by si myslel, že spolu chodíme a přitom jsme jenom hodně fakt hodně dobří přátelé. Prostě nejlepší. Seděli jsme tam a prostě si povídali. Hodiny utíkali rychle a už bylo skoro pět odpoledne. Ano uteklo to vše hodně rychle. No ale pak jsem za sebou v dálce slyšela jako kdyby někdo fotil. Otočila jsem se ale nikdo tam nebyl. Co se děje? Asi už jsem paranoidní ale zdálo se mi jako kdyby někdo tam fotil. Tak to se ti fakt jenom zdálo. Asi jo. Ještě nějakou dobu jsme tam seděli a pak se vydali domů. Cesta byla krátká a už se pomalu začalo stmívat. Nějak jsem nespěchali nebylo kam. Došli jsme k baráku a nahoře v okně se někdo díval. Neviděla jsem kdo protože rychle zmizel ale bylo mi to jedno. Šli jsme prostě domů. Sedla jsem si na postel a začala projíždět instagram prostě klasika. Bez toho bych asi nepřežila. Mikey začal hrabat v kufru. Nechápu proč však ho dopoledne vybaloval. Jenže on vytáhl nějakou krásnou dárkovou tašku. Hned mi bylo jasné co to je. Jejda Mikey úplně jsem na to zapomněla. Předal mi ji a já začala vytahovat věci postupně nejdříve jsem vytáhla ten boží hrníček, potom to tričko Roadies a ještě tam byl rámeček. O tom jsem ani nevěděla. V rámečku byly naše společné fotky a uprostřed obří nápis best friends forever. I když to tak neradi nazýváme ale je to tak. Hned jsem si ho položila na stůl vedle fotek s bráchou a těch ostatních co jsem tam měla. Chtělo se mi plakat štěstím ale nějak jsem to udržela. Objala jsem ho a poděkovala mu. Ale už jsem unavená asi půjdu spát co ty ? Zeptala jsem se ho. JO taky půjdu. A tak jsme se šli oba dva převléct a lehli si. Mám velkou postel na rozdíl od Brooklyna a tak jsme si tam v klidu lehli oba. Hned jak jsme lehli tak jsme usnuli.

Ráno jsem se probudila až kolem deváté. Asi jsem byla fakt unavená. Mikey ještě spal což je u něho normální. Někdy mi přijde že celý jeho život je v kruhu tří věcí. Spát, jíst a chodit na záchod. Největší procento tam má určitě to spaní. Šla jsem tedy udělat snídani. Mikey furt spal a já si snědla tu svoji. A byla vynikající. A hele kdo se probudil. naše šípková Růženka v mužským provedením. Haha ty si po ránu nějaká vtipná co si snídala vtipnou kaši? Řekl a podíval se na mě rozespalým pohledem. Sedl si ke stolu a začal snídat. Já už jsem měla po snídaní a Mikey za chvilku taky a tak jsem umyla to nádobí co jsme použili. Mikey šel mezitím do pokoje. Když už jsem to měla hotové šla jsem za ním. Byl oblečený do sportovního a mně bylo jasný co jde dělat. To ne Mikey ty si fakt nedáš pauzu. Ne nedám vyšel bych z kondice. Ano Mikey chodí každé ráno popřípadě večer běhat. Jdeš se mnou? Ne to fakt ne bolí mě koleno. Rychle jsem řekla. Popravdě v klidu bych to zvládla ale vůbec se mi nechtělo. Mikey tedy odešel a já začala v klidu uklízet. Vždy mu ten běh trvá tak hodinku. Takže po cca hodince jsem vylezla na chodbu a dívala se na něho z okna. Dobíhal z levé strany ale uviděl něco co jsem v tu stejnou chvíli viděla taky.