Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Překvapení

Připadám si teď o mnohem lépe brácha. Vše se to vyjasnilo. Moc se ti ale omluvám, že si tohle musel zažít. Nechtěla jsem to dohánět do extrému ale jinak to nešlo. Řekla jsem a sklopila hlavu. Chápu tě vím, že jsi hodně citlivá ale dá se to vždy řešit jinak. Hlavně o tomhle neříkej mamce jinak tě tady už nenechá. Neboj tohle by mě ani ve snu nenapadlo. To jsem rád. A teď už jdi spát. No dobře. Řekla jsem, brácha odešel a já vlezla rovnou do postele. Dnešní den mi přišel takový klidný. Nic se nestalo a za to jsem velice ráda. Moc se těším na zítřek. V Japonsku jsem ještě nebyla. Takovéhle myšlenky mi dále probíhaly hlavou a já v klidu usnula.

Vstávej Hannah. To byla první věta, kterou jsem slyšela. Jo už, ještě pět minut. Ne nebo přijedeme pozdě. V tu chvíli co to řekl jsem vyskočila z postele a zařvala. Já jsem zaspala? Ne vstáváš v klidu ale znám tu větu ještě pět minut. Tede tohle už mi nedělej teď jsem málem měla srdeční zástavu. Promiň ale já musel a teď se pojď nasnídat. Řek, šel do kuchyně a já hned za ním. Na snídani mi udělal palačinky. To tady zase dlouho nebylo. V klidu jsem se najedla a brácha ještě balil nějaké věci. Po výborné snídani jsem šla do pokoje a šla se obléct. Dala jsem si na sebe normální oblečení nic zvláštního. Černé kalhoty  a tentokrát černé tričko, které jsem dostala od Mikeyho k narozkám. Moc velký výběr jsem neměla, protože všechno moje oblíbené oblečení bylo v kufru. Pak už jsem si tam hodila jenom nabíječku a do kapsy si dala sluchátka. Brácha doběhl do pokoje a řekl. Han za chvíli pojedeme kluci už vyjíždějí ale jestli chceš ať je to pořádný překvápko tak teď běž k oknu. Vyběhla jsem tedy z bytu k oknu na chodbě. Dívala jsem se ven a tam nastupovali kluci do auta. Nahodila jsem smutný výraz ať to trochu vylepším a podívala jsem se na Brooka. Taky se tvářil smutně a tak jsem mu zamávala a poslala vzdušnou pusu. Taky mi ji poslal a pak nasedl do auta. Před ním stál Andy. Usmál se na mě a mrkl. No a pak už jeli. Běžela jsem zpět do bytu. Oni už vyjeli. Řekla jsem a narazila do bráchy. Neboj já vím taky tady máme okna. Aha no jo vlastně. Řekla jsem a začervenala se. Brácha už stál s kufry v rukou u dveří. Pořádně jsem mu je otevřela. On prošel a šel rovnou k autu. Já jsem zavřela a zamkla. A hned běžela za ním. Už nakládal kufry do auta. Sedla jsem si vedle něho dopředu a jeli jsme. Jako vždy jsme zpívali a povídali si. Nejeli jsme zase tak rychle. Kluci naschvál jeli ještě o půl hodinky dříve a my jsme tam měli dojet na čas. Nebylo ani brzo ráno a ještě nebylo ani dopoledne. Bylo poledne. Úžasná doba na úžasné fotky. Bohužel teď na to fakt čas nemám. Cesta utekla jako vždy rychle a já zase stála u letiště. Tentokrát jsem ale neletěla domů, jelikož doma jsem. Tentokrát jsem zase letěla na cestu plnou zážitků. Japonsko je prostě pro mě nová země kterou jsem nikdy neviděla. Vytáhla jsem si tedy kufr s auta a šla jsem dovnitř. Připadala jsem si tak nóbl. Vždy si tak připadám když jedu s tím kufrem na čtyřech kolečkách. Brácha mě ale před vchodem zastavil. Han mám boží nápad, nebo spíš mi to napsal Andy. Já vejdu dovnitř s oběma kufry. Ty tady chvíli počkáš. A až uvidíš, že už se Brook nedívá směrem ke vchodu tak tam nějak dojdeš jo? To zní dobře tak tady máš můj kufr. Řekla jsem a posunula se dál ode dveří aby mě Brook neviděl. Ted šel dovnitř. Došel za kluky a začali si povídat. Viděla jsem jak se Brook smutně dívá na dveře a pak začal mluvit na Teda. To bylo přímo znamení pro mě. Vešla jsem dovnitř a schovala se za první skupinku turistů. Pomalu jsem je obešla a stála jsem asi deset metrů přímo za Brooklynem. Ryan mě viděl a mírně se pousmál tak aby to nikdo neviděl. Já jsem na něj mrkla a pomalu se rozběhla. Běžela jsem směrem k Brooklynovi. Když jsem byla asi půl metra od něho tak jsem trošičku zpomalila, odrazila se a skočila mu na záda. Cítila jsem, že se lekl. Pak ale řekl. To není možné. Neříkejte, že je to fakt ona. Natáhla jsem se přes jeho rameno dala mu pusu na líčko a řekla. Jo jsem to já. V tu chvíli všichni zařvali překvapení. Začali jsme se smát a Brook vypadal zmateně. Seskočila jsem z něho a vzala si svůj kufr. Počkat teď tomu nerozumím. Proč jste mi to nemohli říct? No víš jak jsme se na tomhle domlouvali a ty si skoro brečel, že nepojede tak jsme to chtěli udělat jako malý žertík a takové překvapení. Řekl Andy. No a já to jenom vylepšovala svými hereckými výkony. A jak si každý mohl všimnout ty si mi to prostě uvěřil. Tak ještě aby ne bylo to hodně přesvědčivé. Tohle mi ale prosím znovu nedělej. Řekl Brook a objal mě. Pak jsme se všichni společně bavili. Ted ještě zašel pro letenky a my jenom čekali až budeme moc projít kontrolou a jít si sednout do čekárny. Po asi dvaceti minutách jsme konečně měli možnost. Já jsem šla první. Prošla jsem v klidu a pak už jsem si jenom vzala mobil. Jenže s kluky byl větší problém. Každý jednou pípal no a Jack ten si zapomněl sundat opasek. A musel to projít třikrát než jim všem došlo, že má opasek. Já nechápu proč ho furt nosím jsou s ním jenom samé problémy. Řekl když přišel a všichni jsme se smáli. Pak jsme si šli rovnou sednout. A zase jsme si povídali. Han byla si někdy v Japonsku? Zeptal se mě Brook. Ne nebyla. A kde vy to máte ty show? No jedna je v Japonsku a pak tam někde poblíž sám nevím. Jsou ale myslím jenom tři. Původně to mělo být po Asii ale s tím byli nějaké komplikace a tak jsou na konec jenom dvě.