Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nedokážu mu odpustit

Měla jsem strašnou chuť odejít. Nechtěla jsem se s ním bavit. Ano furt mě to nepřešlo i přes to, že díky němu jsem tam nezůstala ležet ale i tak. Když došel k posteli tak si sedl dá se říct naproti mě a nic neříkal. Přišlo mi to hodně divné. Vypadalo to v celku strašidelně. Jenom tam tak seděl se smutným výrazem ve tváři a díval se na mě. Připadala jsem si tak divně a nevěděla jsem co mám dělat. Na tváři jsem si ale furt držela svůj neutrální výraz. Ten se ale po chvíli změnil na zmatený výraz. V tu chvíli se trošičku pousmál a já nechápala proč. Nechápala jsem ten jeho výraz a tak jsem řekla. Já už to nevydržím vysvětlíš mi co se tady děje proč se tak na mě díváš to bych spíš měla já se tak na tebe dívat za to co si mi udělal. Vyhrkla jsem ze sebe a dodalo mi to takový lepší pocit že už je to venku. Chvíli bylo ticho a potom jenom řekl. Ale ono to není tak jak to vypadá. Fakt ne Brooklyne tak to nevím jak to vidíš ty ale já to vidím hodně špatně. Přijde ti normální mě pozvat ven a pak se na mě vykašlat. Čekala jsem tam skoro dvě hodiny jako blbka a ty nikde. A pak tě po cestě domů vidím s holkou kvůli, které se mi to všechno děje. Kvůli té holce tady nechci být. Chci odjet. Cítím se tady hrozně. Všechno jsem mu to řekla. Nebo jsem to spíš hystericky řvala. Ale nech mě ti to vysvětlit. Co ? co mi chceš vysvětlovat. Tady už nic nevysvětlíš prostě si mi měl rovnou napsat že si našel někoho lepšího na venek a že mě prostě nemáš rád a nechceš se se mnou bavit. Bylo by to pro mě jednoduší. Teď to schytávám od té holky a ani nechápu proč. Od toho venku jsem s tebou ani nepromluvila až teď a stejně furt do mě jede. Ale takhle to fakt není pochop to. Ne asi to fakt nepochopím ale tak povídej. Možná se dozvím ještě něco co ještě nevím. Řekla jsem a rukama jsem si chytla kolena a opřela jsem se o zeď abych mu dala najevo že poslouchám. No ono to nebylo tak jak myslíš nebo jak si to slyšela. Měl jsem namířeno do parčíku ale ještě jsem si šel něco koupit a po cestě jsem je potkal. Vypadali tak nevině a chtěli fotku tak jsem se s nimi vyfotil. Ptala se na spoustu otázek a jelikož jsem měl ještě čas tak jsem odpovídal. Jenže potom jsem chtěl jít ale oni mě prostě nepustili. Snažil jsem se sebevíc ale nešlo to. No a pak jak si jela kolem tak jsem se ti nesmál ale chtěl jsem jít za tebou ale ona mě nepustila. Tak to bylo. No a proč si třeba druhý den něco neudělal nebo tak. Protože si se mi vyhýbala. Řekl a sklopil hlavu tak jako já. Přišlo mi to jako strašná blbost protože já jsem se mu nevyhýbala. Zvedla jsem se a šla prostě pryč. Strašně moc jsem mu chtěla odpustit ale prostě něco vevnitř mi říkalo že teď to nepůjde. Dokud si to neověřím tak to nepůjde. Byla už jsem u dveří a on se otočil a řekl. Nechoď já jsem to fakt nechtěl takhle. Mě to ale prostě nedalo zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem do kuchyně. Sedla jsem si na linku a napila se čaje co jsem tam měla nachystaný. No jo no asi pochopili že by se mi čaj hodil. Popíjela jsem čaj a zase jsem začala brečet. Prostě mi to nedalo. Brečela jsem potichu protože ostatní už spali a já je nechtěla vzbudit. Jenže najednou jsem slyšela něčí kroky směřující do kuchyně. Rychle jsem utřela slzy a dělala jakože nic. V tu chvíli do kuchyně vlezl Mikey. Copak se děje? slyšel jsem tady někoho plakat. Řekl a podíval se na mě lítostným výrazem. Ale nic. Rychle jsem odpověděla a popíjela dál svůj čaj. No tak já vím že je to kvůli němu. Ne proč bych to dělala nemám to zapotřebí. Neznám tě zase tak dobře ale z vyprávění tvého bráchy jsem pár věci o tobě pochopil. A je mi jasné že je to kvůli němu. Ne to se mýlíš. Ne teď se fakt nemýlím. Vím že mu chceš odpustit ale něco uvnitř ti brání. Jenže měla by si to překonat. Brooklyn je super kluk a nechtěl by aby si se kvůli němu trápila. To by tady nechtěl nebo spíš nechce nikdo z nás. Jenže já se netrápím pochop to. Ne vidím to na tobě. No a jak ? Prostě to vidím a vím to i o Brooklynovi. Chudák se teď trápí protože udělal něco co mu teď zkazilo vše co chtěl v životě mít. A to je jedna dobrá kamarádka možná i více než to. A vím to protože jsem se s ním o tom bavil tak si to nech projít hlavou jo? Dobře. Slibuješ? Slibuji řekla jsem a nahodila úsměv na tvář. Mikey mě objal a šel zase pryč. Hodně se mi vše co řekl vrtalo hlavou. Možná je to pravda. Měla bych mu odpustit. Jenom nás to oba drtí. Říkala jsem si v duchu. No ale i přesto co mi řekl se mě furt drželo to co se mi vše stalo. A hlavně se mě držela ta bolest na pravé straně žeber.  Šla jsem se podívat jestli už všichni spí. Jack ještě nespal ale vypadal že  za chvilku usne tak jsem se ho ještě rychle zeptala jestli si můžu lehnout do jeho postele když spí tady. Kývl že můžu a já šla. Pro velký úspěch měl postel ve stejném pokoji jako Brooklyn. Brooklyn nejspíš spal. Vlezla jsem dovnitř a lehla jsem si do jeho postele. Přemýšlela jsem znovu nad tím co mi řekl Mikey a i o všem co se za posledních pár dní stalo. A pomalu usínala. Chvíli před tím než jsem usnula jsem slyšela vzlykání ale to bylo asi jenom v mojí hlavě.( popravdě nebylo, ty zvuky vycházeli jenom kousek od ní)