Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Ahoj mami

Sedla jsem si fakt daleko ale i přesto jsem je viděla. Štve mě to a zároveň mě to mrzí. Jenže by bylo neslušné ho poslat prostě pryč když se chová tak mile. Kdyby chtěl zkoušet něco víc tak mu vysvětlím, že to prostě nejde. To mi probíhalo hlavou. Stále jsem tam seděla. Držela si kolena a chvílemi mi ukápla i slza. Seděla jsem tam pár minut a pak si vedle mně někdo sedl. Nemám náladu se s tebou bavit. Myslela jsem, že je to brácha, Brook nebo Dylan. Jak tak vidím tak moje malá citlivka má zase svoji chvilku. Hannah znám tě moc moc dlouho to víš, je to jasné a vím, že si mě tady asi nečekala. Původně jsem myslela, že tě uvidím šťastnou ale tohle mě zarazilo. Tak copak se děje tentokrát? Řekl někdo vedle mně. Otočila jsem se a viděla jsem že ta sedí mamka. Vykřikla jsem mami a pořádně ji objala. Ještě než ti to povím tak co tady děláš? Tak když jsem slyšela, že tady s tvým bratrem letíte tak jsem si vzala volno a nějakým způsobem jsem se tady dostala. To je boží. No a teď mi pověz co se děje. Řekla a zrovna v tu chvíli došel Dylan. Hannah zůstáváš tady? Jo proč? Jelikož musím kluky dovést na koncert. Tak mám pro tebe pak dojít? Ne to je v pořádku já ji potom dovedu. Řekla mamka a Dylan měl ve tváři zároveň úsměv a zároveň naštvaný výraz. Odešel a mamka se ještě zeptala. Kdo to je? To je náš průvodce tady. Aha ale teď už povídej. No víš týká se to celkem i toho průvodce. Když jsme tady letěli vše bylo v pořádku. Jenže pak jsem se s ním začala bavit jak já mám ve zvyku. Prostě když vidím někoho nového tak nemohu být nepříjemná ale snažím se s ním nějak skamarádit. Jenže on se mnou prý flirtuje i když mně to tak nepřijde. A všichni mi tu tvrdí až si dám bacha a prostě mě to štve a mrzí. Taková maličkost? Zlatíčko to nic není. Nevšímej si jich. Ty sama dobře víš, že ti to s Brookem klape a to je hlavní. Ty víš jak se bránit kdyby něco chtěl zkusit. Ano ale je mi to prostě nepříjemné. Ne vždy je vše dobré. Řekla a usmála se na mě. A jak se ti tady vůbec daří? Tak zatím se to dá. Práce je úžasná je o mnohem lepší než v Česku. Asi ani nemám v plánu se vrátit. To já taky ne. Řekla jsem a dále jsme si povídali.

Po asi hodině za námi přišel i brácha. No kde si byl Tede? Ptala se mamka. Šel jsem si něco koupit a pak jsem se ztratil. U tebe normální. Řekla jsem a začala se smát. Dále jsme si povídali a zase trávili společné chvíle jako rodina. I když to bylo na trávě u mostu v Tokiu ale i tak to je další chvíle která se mi uchová v paměti. Han jak to že nejsi na koncertě? Nevím půjdu asi až na ten poslední co tady budou mít. Proč? Sama nevím nechtěla jsem na všechny ale aspoň na jeden bych si zajít chtěla tak jsem se rozhodla pro ten poslední ten je vždy nejlepší. Tak to jo a za jak dlouho to končí. No tak za půl hodinky by mohli bát na hotelu. Teď je nejspíš už M&G. To je tak krátké? No jak kdy. Už to jsou skoro tři hodiny. To tady sedíme tak dlouho? Jo měli bychom pomalu vyrazit. Jo můžeme pomalu musím potom ještě za Brookem mám u něho nějaké věci. Dobře tak to vezmeme mojí oblíbenou cestou. Řekla mamka a šli jsme. Procházeli jsme různými uličkami a já si připadala jako ve filmu. Tolik různých obchodů do kterých jsem si chtěla zajít ale peníze jsem nechala na pokoji. Pak jsem ale na konci ulice viděla obří plakát. Hej brácha na to musíme jít jak se vrátíme. Na co? Řekl a já ukázala na plakát ne, kterém bylo napsané Avengers Infinity War. No tak to je jasné ségra na Marvel s tebou chodím vždy já. Vždyť já vím. Řekla jsem a prohlížela si ten plakát. Marvel prostě zbožňuji a na tohle jsem čekala dlouho. Úplně jsem na to kvůli všem těm věcem zapomněla. Brácha mě musel odtrhnout od toho plakátu protože jsem se do něj totálně zakoukala. Hlavně tedy do SpiderMana, kterého hraje Tom Holland. Ten je prostě boží. Ale jako zbožňuji všechny herce co tam hrají prostě srdcovka. Brácha si povídal s mamkou a já z hlavy nemohla dostat Avengers prostě to nešlo. Je to jako nemoc, které už se nikdy nezbavíš. Pomalu jsme přicházeli k hotelu a jelikož jsem už z dálky viděla Jacka tak jsem měla jistotu, že tam je i Brook. Tak mami kdy se zase uvidíme? Tak mi zítra zavolej a já si nějaký čas udělám. Dobře. Řekla jsem objala ji a šla do hotelu. Brácha tam ještě zůstal a dál si s mamkou povídal. Mé kroky kráčeli k výtahu a já jsem začínala cítit takový divný pocit. Sama nevím proč tohle se mi stává jenom v situacích kdy se má fakt něco pokazit. Ignorovala jsem to a vešla do výtahu. V klidu jsem vyjela na horu a šla do svého pokoje. Pak jsem si ale uvědomila, že mám u Brooklyna ještě nějaké věci a tak jsem šla nejdříve k němu. Zaklepala jsem otevřela dveře a to co jsem viděla bylo jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do srdce. Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou a nevěděla co říct. To si snad děláš srandu? Řekla jsem když jsem viděla jak na posteli sedí s nějakou holkou. To nemyslíš vážně? Po všem tom jak si říkal, že máš strach, že bych měla něco s Dylanem. Ano vše jsem slyšela. A ty mi uděláš tohle? Ani nevíš jak na nic mi teď je. Mám chuť si objednat letenku a hned letět domů. Řekla jsem otočila se a jenom jsem viděla jak se Brook zvedá a ta holka ho drží. Bylo mi to ale už jedno. Zabouchla jsem dveře a šla do svého pokoje.