Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Proč jsem tak naivní

Znovu jsem si sedla na postel bylo už skoro pět hodin. Dnešní den utekl hodně rychle. Mobil jsem měla položený vedle sebe a přemýšlela nad tím proč zrovna já mám tu smůlu. Nebylo mi to vůbec jasné. Najednou mi zabrněl mobil. Byla na něm zpráva od Brooklyna. Měla jsem strach to otevřít ale co jiného mi zbývalo. Zprávu jsem teda otevřela a v ní stálo. Tak v 6 čekej v malém parku na třetí lavičce. A asi milión srdíček. No tohle jsem trošičku nepobrala. Ale tak bylo to za hodinu a já tam nechtěla jít jako buran. Tak jsem si teda oblékla černé džíny s dírama. K tomu nádhernou vínovou mikinu. A doladila to černýma vanskama. Ale ještě jsem si lehla do postele a psala si s Mikeym. Psala jsem si s ním tak dlouho že bylo za deset minut šest a já už musela jít. Klasicky jsem si dala do uší sluchátka a šla. Cesta nebyla dlouhá vzala jsem to několika zkratkami. Došla jsem tedy ke třetí lavičce. Bylo za minutu šest a tam nikdo nebyl. Sedla jsem si na lavičku a připadala si jako strašná blbka. Proč mi to nedošlo dřív. Proč by tak dokonalý kluk jako Brooklyn zval holku jako jsem já ven. Sedla jsem si do klubíčka a pustila si písničky ještě hlasitěji. Nechtělo se mi domů hned protože by to vypadalo špatně a tak jsem tam zůstala sedět. Pozorovala jsem zapadající slunce a litovala jsem že nemám teď u sebe foťák. Byly by tady úžasné fotky. Takže jediné co mi zbývalo bylo pozorovat západ slunce a pohybující se mraky na obloze. Sundala jsem si sluchátka protože jsem nedokázala poslouchat Brooklynův hlas v písničkách. Tak jsem sluchátka schovala do kapsy vzala do ruky telefon a projížděla fotky. Přemýšlela jsem nad tím proč se to všechno děje. Jak jsem si mohla myslet že by se zrovna mně mohlo stát něco tak úžasného. Když jsem projížděla svoje fotky tak tam toho moc nebylo. Byly tam především fotky s bráchou a Mikeym. Jediní dva kterým fakt můžu věřit. Dále tam byly nějaké moje fotky, starší fotky z Anglie a fotky RoadTrip. Ve chvíli kdy jsem uviděla fotku Brooklyna měla jsem chuť ten telefon hodit o zem. Radši jsem ho ale vypnula a schovala ho do kapsy. V tu chvíli se moje slzné kanálky znovu spustili. Jednoduše začala jsem znovu brečet. Bylo mi to strašně líto. Myslela jsem že by to dneska mohlo být fajn. Přišel mi jako super kluk ale asi jsem se mýlila. Byla jsem až moc naivní. Nikdy mě nikdo kromě bráchy a Mikeyho neměl rád tak proč by s tím někdo začínal že jo. Po skoro hodině sezení v parku jsem se zvedla a šla zpátky domů. Nemělo cenu tam dále být. Tahle rána už se asi nikdy nezahojí. Takovýhle podraz, trapas a nevím jak dál bych to pojmenovala. Ta holka měla pravdu. Proč by měl o mě zájem. Jsem trapka. Celou cestu jsem poslouchala klidné foukání větru mezi listy. Dodávalo mi to takový zajímavý pocit. Bylo to lepší než přemýšlet nad tím co se teď stalo nebo spíš nestalo. Na konci parku jsem viděla nějakého kluka. Ale nedoufala jsem že je to Brooklyn. Taky že nebyl. Byl to nějaký random kluk ale měl v ruce longboard. A vedle sebe ještě jeden. Zeptal se mě jestli si ho nechci vzít. Já jsem řekla že klidně. Tak jsem si ho tedy vzala stoupla na něj a rozhodla jsem se že se ještě trochu projedu. Jezdila jsem ulicemi sem a tam abych si pořádně provětrala hlavu. Po celkem dlouhé jízdě jsem se cítila fajn. Už mě to ani tolik netrápilo. Jakoby se nic nestalo a mě ten smutek pomalu opouštěl. No ale to bych nebyla já aby se to zase nezvrtlo. Po poslední projížďce ale tentokrát domů jsem viděla skupinku holek. No bylo mi jasné kdo to je. Bohužel jsem kolem nich musela jet. Jiná cesta nebyla a jelikož už mě viděli tak jsem se nemohla otočit. Tak jsem trošičku zrychlila abych kolem nich projela rychle. No ale čím blíž jsem byla tím více mi připadalo že tam vidím ještě někoho. Hm kdo by to mohl být ptala jsem se sama sebe. Najednou jsem zpomalila protože mě to zajímalo a bylo mi jedno že bych kvůli tomu mohla znovu schytat nějaký trapas. Byla už jsem skoro u nich ale jediné co jsem viděla byly toho člověka vlasy. Pak mi to došlo. Ty dokonalé vlasy jsem poznala. Byl to Brooklyn. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dala jsem se znovu do breku a přidala na rychlosti. Projela jsem kolem nich se slzami v očích. Ta holka co mě předtím ztrapnila měla na obličeji ten nejzákeřnější úsměv co jsem kdy viděla. Projela jsem kolem nich a za sebou jsem slyšela Hannah počkej. Nechtěla jsem se otáčet ale otočila jsem se. Brooklyn stál mezi nimi a ta holka ho táhla zpátky. Zase jsem se otočila abych věděla kam jedu no ale najednou se mi pod kolečko dostal kámen a já vletěla do živého plotu. Takový trapas. Za co jsem si to zasloužila. No teď už je to asi jedno. Za sebou jsem slyšela hlasitý smích a tak jsem se radši neotáčela znovu stoupla na longboard a jela dál. Znovu se mi spustila krev z toho obočí a tak už jsem jela rovnou domů. Před barákem seděl Andy s bráchou a v klidu si povídali. Neměla jsem náladu se s nikým bavit ale oba si mě prohlíželi. Bylo mi jasné proč byla jsem totiž celá od listí a z obočí mi tekla krev. Viděla jsem jak brácha chce něco říct ale rychle jsem něco řekla já. Radši se ani neptej nemá to cenu. Řekla jsem sklopila hlavu položila longboard do chodby a šla nahoru. Doma jsem si udělala čaj lehla do postele zapnula film a snažila se dnešek dostat z hlavy. Tohle byl snad nejhorší den mého života. Svůj čaj už jsem vypila a pomalu jsem usínala. Najednou mi ale přišla zpráva. Byl to Mikey. Musela jsem mu to říct. Potřebovala jsem nějakou podporu. Tak jsem tedy stopla film sedla si a zavolala mu. Zvedl mi to a hned se ptal. Ty jsi brečela ? Proč si brečela ? Kdo ti co udělal ? Povídej. Přišlo mi to roztomilé ale nemohla jsem se smát nešlo to. Tak jsem mu to celé řekla. Všechno do detailu.  Trvalo mi to skoro dvacet minut ale konečně jsem to ze sebe dostala. No a nemyslíš že s tím má ta holka něco společného. No to jo ale co to fakt nevím. Teď už mi to je jedno má co chtěla. Jak říká brácha karma jí to vrátí. No jenom aby obvykle to karma nevrací a když jo tak za hodně dlouhou dobu kdy už je po všem. Mikey pochop už mi to je jedno. Jediné co mi teď pomůže zahojit tu ránu z dneška je snad jenom ta boží zmrzlina co mám v mražáku. V tu chvíli jsem se rozběhla do kuchyně. Hned jsem ji vytáhla vzala lžičku a běžela zpátky. Sedla jsem si na postel a začala jíst. Ano co lepšího je na zlomené city než zmrzlina. A co ty Mikey jak si se měl ? No víš taková ta klasika. Aha takže to jenom já mám takhle na nic den. Zase jsem celou noc provolala s Mikeym a pak šla spát.