Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nechám si to projít hlavou

Nějakou dobu jsem ještě ležela v posteli a přemýšlela furt nad tím stejným.  Ještě nad tím budu přemýšlet. Možná tady ještě bude nějaká možnost. Říkala jsem si v hlavě. Zvedla jsem se tedy a šla do kuchyně. Nachystala jsem si čaj a dala si koblížek. Taková jednoduchá ale dobrá snídaně. Dneska si udělám klidný den jenom pro sebe. Žádní kamarádí, žádní kluci prostě nikdo. Tak to bude nejlepší. Vzala jsem si teda snídani do pokoje a na počítači jsem si pustila nějaká videa od českých youtuberů. Kdysi dávno jsem si na nich úplně ujížděla. Pak jak jsem ale začala dospívat tak mě to tolik nebavilo a teď se občas na nějaké podívám. V klidu jsem snídala. Brácha není doma takže mám byt celý pro sebe. Nechci ale celý dnešek být doma a nic nedělat. Půjdu ven a je mi jedno koho potkám. Budu dělat jakože jsem tady jenom já. Tak jsem teda dojedla. Odnesla nádobí do kuchyně a šla se obléct. Jenže co budu dělat? Řekla jsem si a chvíli jen tak stála před skříní a přemýšlela. Ah už vím udělám něco co mi dodá lepší náladu. Půjdu si zahrát fotbal. I když je těžké hrát fotbal se sebou já to nějak zvládnu. Tak jsem tedy ze skříně vytáhla vysoké ponožky, dres, kraťasy a kopačky. Oblékla jsem se. Tentokrát jsem si vzala dres Barcelony. Ať je trochu změna. Dostala jsem ho od taťky když jsem byla malá a začínala jsem s fotbalem. Nebo spíš on mě učil. I bráchu. Byl prostě úžasný. Chybí mi. Ale dost smutku. Vím, že je tady vždy pro mě a to je hlavní. Oblékla jsem se tedy a už jsem si jenom do vaku hodila balón, pití a nějakou čokoládu kdyby mi došla energie. Nasadila jsem si na hlavu sluneční brýle, protože venku hodně svítilo sluníčko. Začínalo se zatahovat ale i tak kdyby náhodou. Dala jsem si sluchátka do uší zapnula jsem si písničky a šla jsem. Nechala jsem vzkaz v kuchyni aby brácha věděl a vyrazila na hřiště. Nikoho jsem po cestě nepotkala a to mi ulehčilo můj dnešní cíl. S nikým se nebavit a díky tomu se uklidním a nebude mě nic štvát. Přišla jsem k hřišti a bylo tam prázdno. To se mi hodilo. Obvykle tady nikdo není takže se ani nedivím, že je tady prázdno. Položila jsem si tedy vak na lavičku a vytáhla balón. Sluchátka jsem měla furt v uších a telefon v kapse. Nechtěla jsem vnímat nic kolem sebe jenom tu hudbu. I když jsem měla puštěné RoadTrip. Pokaždé co začal zpívat Brooklyn jsem chtěla brečet ale vždy jsem to udržela. Nechtěla jsem se kvůli tomu dál trápit. Nejdříve jsem se rozběhala a protáhla. Nechtěla jsem aby se mi něco stalo. To by nebylo dobré a jediná věc, která mě naplňuje by zase skončila. No jo jak se říká sportem ke zdraví a nebo sportem k trvalému úrazu. O tom vždy vtipkoval taťka. Pak jsem si uvědomila, že bych měla zavolat mamce. Ale to ještě chvíli počká a já ji zavolám potom. A nebo už volala s bráchou. Taky možnost. Po protažení jsem vzala balón a začala jemně kopat na bránu. Dobře se mi kopalo když zpíval Andy nebo Ryan nebo Mikey nebo Jack. Jednoduše pokaždé když zpíval Brook jsem se nedokázala soustředit. Mnohokrát jsem kvůli tomu ani netrefila bránu. A to se mi snad nikdy nestalo. Je hodně těžké minout velkou fotbalovou bránu bez brankáře ale mě se to dneska povedla tak padesátkrát. No jo tomu se říká pořádná fotbalistka. Nějakou dobu jsem si tam kopala. Pak jsem ale viděla, že se zatahuje. A potom začalo dokonce i poprchávat. Mě je to ale jedno když už si tady kopu tak s tím jen tak neskončím. Déšť byl minutu od minuty silnější až to bylo na takové úrovní, že můj balón byl nacucaný vodou a já si málem rozbila hlavu tím jak mi to párkrát podjelo. Stále jsem to ale nevzdávala a pokračovala dál ve střílení. Ten déšť mě chvílemi omezoval ale nebylo to tak strašné, protože venku bylo teplo. Dalo se to prostě přežít. Zrovna mi ve sluchátkách hrál cover na HRVY Talk to ya. Ta písnička je boží. Jenže ve chvíli co zpíval Brook jsem balón kopla tak silně, že letěl do tyčky od té se odrazil do zdi a letěl k lavičkám. Rána jako z děla a já nedokázala uvěřit mým očím. Takovouhle ránu jsem hodně dlouho nekopla. Šla jsem si tedy pomalu pro ten balón abych na té mokré trávě neuklouzla. Balón skončil až pod lavičkou. Klekla jsem si na kolena a vytáhla ho. Pak jsem se zvedla a rozhlédla se kolem. V dálce jsem viděla jít tři lidi pod jedním deštníkem. Tak jsem tedy vzala pití a jakože se napila. Jako fakt jsem pila ale neměla jsem žízeň a jenom jsem chtěla vědět kdo to je. Byli už blízko a já si setřela z brýlí vodu a hned mi bylo jasné kdo to je. Pod deštníkem uprostřed stál Brooklyn a z jedné strany vedle něho byla Natka a z druhé strany Alisha. Hodně se mě to dotklo i když už spolu nejsme. Ranilo mě to, že já se tady trápím, že jsem ho ztratila a on si hnedka chodí po venku s někým kdo se mě snaží jenom ranit. Nechtěla jsem aby mě viděli a tak jsem hodila ten promočený balón do batohu a šla ke zdi. Skočila jsem na ní a seskočila druhou stranou. Pomalu se mi sbíhali slzy a já skoro neviděla na cestu. Seskočila jsem přesně na to místo kde jsem se schovala když mě Alisha šikanovala  a já se z toho zhroutila. Tentokrát mám ale v plánu něco jiného. Jenže dneska ještě ne. Musím si promyslet jestli to fakt udělat a musím to udělat tak aby to ranilo co nejméně lidí. Vzala jsem to tedy domů přes park. Byla jsem totálně zmoklá. Připadala jsem si, že se normálně roztékám. Došla jsem k baráku. Viděla jsem je jak už jdou a tak jsem co nejrychleji zalezla dovnitř. Vyšla jsem asi dva patra a zastavila se u okna. Dívala jsem se ven a pozorovala je.