Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Jak mi to nemohlo dojít ?

Na chvilku jsem si lehla do postele a po pár minutách přišel brácha. No jo jak jsem říkala a dokonce přišel na čas. Hnedka vešel do mého pokoje a ptal se co jsem dělala. Řekla jsem mu teda že jsem byla v obchodě a to je vše. No wau ty si měla velice záživný den, ale jak vidím tak chuť k jídlu tě nepřešla. Řekl a já se zašklebila. Jo a připrav se za chvíli přijde ten můj kámoš a nepřijde sám. No dobré to bude v pohodě. Jo a možná už si je potkala bydlí totiž nad námi. No to si se trefil potkala jsem jednoho na schodech že jo. A v tu chvíli jsem si jenom řekla. NO tak to neee to bude trapas. Chtěla jsem začít panikařit ale nebylo proč. Stalo se stalo a s tím nic nenadělám. Tak jsem teda trošičku uklidila ať to tady nevypadá jako po výbuchu a brácha udělal nějaké jídlo. No a jenom co to dodělal zazvonil zvonek a mně se totálně sevřel žaludek. Takový hrozný pocit už jsem dlouho nezažila. Řekla jsem bráchovy, že si musím ještě něco zařídit a tak jsem šla ještě na chvíli do pokoje. Popravdě jsem si nic zařídit nemusela ale chápeme se ne ? Hned jsem psala Mikeymu co mám dělat. On řekl ať tam prostě jdu a normálně se s nimi bavím. Jsou to taky přeci jenom lidé. Nic hrozného se stát nemůže. A tak jsem si po deseti minutách váhání udělala culík oblékla svoji červenou mikinu a vešla do obýváku. Seděli tam všichni ale ani na jednoho jsem se nepodívala a posadila se do křesla naproti bráchovy. Samozřejmě jsem pozdravila aby to nevypadalo špatně a oni si dál povídali. Po chvilce koukání do telefonu jsem se donutila zvednout hlavu a prohlédnout si je. No a v tu chvíli jsem si to uvědomila. Jak jsem mohla celou dobu být tak blbá. Vždyť to je RoadTrip. Konečně mi to došlo. Jak mi to nemohlo dojít pak že mi jména jako Jack, Brooklyn, Mikey a Andy nebyla povědomá. Mezitím co mi tyhle myšlenky létaly v hlavě jsem vykřikla. No já jsem ale idiot. No a to byla pěkná blbost všichni se na mě otočili a brácha se ptal co se děje. No a já musela odpovědět že jo. No víš je to celkem trapný ale teď mi došla jedna podstatná věc. Všechny z vás tady jsem dneska potkala a až teď mi došlo kdo jste. Všichni se na mě dívali s vykulenýma očima a já zařvala. No přece ROADTRIP. O můj bože já tomu fakt nemůžu uvěřit. Celou dobu tady jenom sním nad tím jestli vás potkám a vy bydlíte nad mým bráchou a Andy se s ním dokonce baví už několik let. Tak to ne. Jediná věc kterou mi na to brácha řekl byla. No nepovídej Sherlocku. Tobě to fakt celou dobu nedocházelo ? No jak vidíš tak asi ne. A všichni se začali smát. Jo mám na vás takovou malou prosbu mohli byste se podepsat na tenhle papír díky. Pokud tohle totiž pošlu kámošovi tak aspoň zjistím co mám od něho dostat k narozeninám. Jej ty máš dneska narozky ? Zeptal se Andy. Jo mám. Odpověděla jsem a pousmála se. Tak to všechno nejlepší řekli všichni naráz. Bylo to až strašidelné ale byla jsem šťastná. Najednou jsem viděla jak všichni vytáhli mobil a najednou mi přišlo 5 žádostí o přátelství na fb. No hned jsem to přijala to bylo jasné. Vzala jsem do ruky papírek s podpisy a vyfotila jsem se. Hned jsem to musela poslat Mikeymu. Ten fakt jakože nechápal. Jak se ti to povedlo? No všechno ti to povím večer teď nemám moc čas. No dobré tak zatím čau. Po chvilce co jsem odložila telefon a začala se s nimi bavit a říkat proč jsem je začala sledovat a vše okolo jejich tvorby mi přišla zpráva. Nevěděla jsem kdo jiný kromě Mikeyho by mi mohl psát protože se s nikým jiným nebavím a Mikey věděl že teď nemám čas. Zvedla jsem svůj telefon  a podívala se. Přišla mi zpráva od Brooklyna. Dívala jsem se na to jako na nějaký svatý obrázek a až po minutě jsem to otevřela. Musela jsem vypadat jako idiot ale to je jedno. Přečetla jsem si tu zprávu a tam bylo. Musím přiznat že se mi moc líbí tvůj úsměv prosím usměj se. Totálně jsem to nechápala . V tu chvíli jsem se ale prostě musela usmát a tak jsem se na něho podívala a usmála se. V tu chvíli mi došla další zprava. Děkuji jsi úžasná. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím ale fakt to tam bylo. Přišlo mi to hodně divný ale nevadilo mi to to je jasný. Znovu jsem odložila telefon a začala si s nimi zase povídat. Furt jsem ale měla úsměv na tváři. Jinak se to prostě nedalo. Bavili jsme se o různých věcech ale hodně otázek bylo i na mě. Vůbec mě totiž neznali. Jediné co o mě věděli že jsem Hannah a že jsem srazila Jacka na schodech. Tohohle se fakt nezbavím. No ale tak musím se nad tím zasmát když si tak na to zpětně vzpomínám tak to bylo vtipné. Celou dobu jsem ale měla pocit jako kdyby mě někdo sledoval. No chápu že nás v místnosti sedělo sedm ale i tak. Jako kdyby mě furt někdo pozoroval. Neustále. Po asi dvou hodinách se kluci zvedli a šli k sobě do bytu. Brácha tady samozřejmě zůstal. To si mi to jako nemohl říct ? Ptala jsem se ho. No myslel jsem si že ti to dojde nebo že to víš. Řekl a zasmál se. No tak to je fakt super ne jenom že je znám teď i osobně ale hlavně to že se s nimi můžu vidět celý měsíc. Furt tomu nemůžu uvěřit. Chvilinku jsem si ještě povídala s bráchou a potom šla do pokoje. Hned jsem musela volat Mikeymu. Všechno jsem mu to řekla a ten nemohl uvěřit že je to pravda. Tak to je úžasný řekl a začal se smát. No a teď Mikey mi můžeš ukázat co pro mě máš řekla jsem nadšeně. No tak dobře když na tom tak trváš. Vytáhl z tašky klasické černé tričko. Nebylo zase tak klasické ze předu bylo napsané Roadies a vzadu velký nápis RoadTripTV a k tomu ještě hrníček s jejich fotkou. O můj bože to je dokonalý. Už se těším až přijedu domů. Řekla jsem a usmála se. Pak jsem s ním ještě nějakou dobu volala. No a když už bylo pozdě večer tak jsem se šla osprchovat a spát. Teprve druhý den v Anglii a už jsem zažila tohle mám strach co přijde příště.