Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Dokonalá opora

Lepší být potrhlý a přiznat si to než ze sebe dělat někoho kým ani ve skutečnosti nejsi. Přesně moje slova. Řekl a vzal tu moji pandu. Tak co teď? Pandu už máš co by si si přála dělat dále? Nevím, třeba si můžeme jenom někam sednout. Jakože někam na jídlo nebo tak? Ne to ne. Někam na pěkné místo. Kdybychom byli v Londýně tak hned vím ale tady ne. Tak to zase vím já a dokonce je to tady na tomhle molu. Vážně? Jo, dovedu tě tam. Musíš mi ale věřit. Dobře tedy. Řekla jsem a on mi zakryl oči. Měla jsem celkem strach. Byl to ten strach co se mně držel a kdyby se to teď zvrtlo tak by mě pohltil a já bych nikdy nechtěla nic mít se žádným klukem.

Naštěstí on takový není. Ani ne po třech minutách jsme se zastavili. Tak na tři jo? Dobře. Raz, dva, tři. Řekl a odkryl mi oči. V tu chvíli jsem myslela, že jsem někde v ráji. Stála jsem na okraji mola u zábradlí a dívala se přímo na moře. To by bylo normální ale za ním zapadlo slunce. Jeho paprsky se odrážely ve vlnách. Hrálo to mnohými krásnými barvami a já od toho nemohla odtrhnout oči. Tak co líbí? Je to nádherné. Ale na tebe to nemá. Řekl a chytl mě za ruku. Cukla jsem sebou a podívala se na něho. Přitáhl mě k němu na lavičku. Z té lavičky byl ten stejný pohled a tak jsem si sedla vedle něho. Jen tak jsme tam seděli a pozorovali vlny. Lepší večer jsem ještě nezažila. Tohle je fakt nádhera. Slunce zapadlo a on zase začal mluvit. Jsem strašně moc rád, že jsem potkal někoho jako jsi ty. Jak to myslíš? Řekla jsem a udiveně jsem se na něho podívala. No víš... Celou dobu co jsem v pubertě nebo spíš co jsem začal dospívat taky tady v LA potkávám jenom takové nepřirozené holky co se přetvařují aby si získaly kluka po kterém zrovna touží. Byl jsem s pár takovýma ale nedal jsem to ani týden. Je to takový divný pocit. Když jsem tě ale uviděla poprvé v tom cosplayi hned jsem věděl, že budeš jiná. Která nafrněná holka by se celá namalovala na zeleno že? Řekl a já se zasmála. Jenom kvůli tobě jsem tady dneska šel. Ne kvůli tomu, že bych chtěl vidět jak vypadáš bez zelené barvy ale proto abych tě poznal. 

Ne že bych s tebou hned chtěl být ve vztahu ale aspoň bych chtěl konečně kamarádku, která je taková jak má být. A ne takovou která má každý den jinou tvář. Málem mě dojal k slzám. To bylo to nejhezčí co jsem za poslední dobu slyšela. Zase mám dalšího normálního kámoše. Já se ti musím přiznat. Do mých dvanácti let se se mnou nikdo nebavil. Já nikdy nevěděla co je to mít kamaráda a přítele už vůbec ne. Šikana mě provázela celou základní školu. Jenže ten rok byl osudný. Našla jsem si svého nejlepšího kámoše. Je fajn. Jenže každý ho odsoudil jelikož je gay. A teď si v klidu žije v Anglii se svým klukem. Později to začalo být lepší a sem tam se se mnou někdo bavil. Jenže až teď jsem zažila znovu ten pocit. Pocit toho že se budu mít koho svěřit. Popravdě je to teď po třetí. Ale o tom druhém nechci mluvit. Není to teď mezi námi nejlepší a já se radši snažím zapomenout. Řekla jsem a hlava mi spadla do dlaní.

Pomalu mi ji zvedl a řekl. To je ten problém s tvým klukem? Lehce jsem kývla hlavou. Tak to nemůžeš jen tak nechat jít. Je mi jedno jestli si mou radu vezmeš k srdci ale poslouchej. Za tu dobu co tě znám a je to teprve necelých pár hodin jsem přišel na jednu věc. Kdybych byl do tebe opravdu zamilovaný jako on tak bych tě nenechal jít. Jsi něco jako poklad. Pokud tě nechá jít tak zahodí svůj největší úlovek do moře. A ty neposlouchej řeči ostatních. I když teď posloucháš ty mé. Jenže myslím to tak, že každý ti bude říkat něco jiného ale je to jen na tobě. 

Jenže ono to není tak jednoduché. Vše to chápu ale on je celkem slavný a to mi celkem dělá potíže. Připadám si tak špatně když všude čtu jak ho ty holky milují a já jim potom vše zkazím tím, že se objevím na jeho ig s popiskem moje jediná láska. Je to prostě divné a potom co vše kvůli mně musel protrpět. Nedělám to kvůli sobě ale kvůli němu. V tomhle máš pravdu. Řekl a já se zaraženě podívala. Jenže pokud tohle vše přejde a nebude mít ani jednu pitomou připomínku tak je to jasný znak toho, že tě doopravdy miluje. S na to ty musíš přijít. Jenže nemám jak. On je v Japonsku a dneska letí do Anglie. Nebo včera. Nebo už letěl nevím. Jsem trochu zmatená. A při posledním hovoru jsem ho trochu poslala do prdele. Takže nevím jestli mě bude chtít vidět. Určitě bude ale měla by si mu zavolat. To nedokážu. Chci to řešit z očí do očí. To bude těžší. V tu chvíli mi zabrněl telefon. Psal mi brácha. Přečetla jsem jen začátek. Hannah něco ti potřebuji nutně říct. Zbytek jsem nečetla a schovala mobil do kapsy. Kdo to byl? Jenom brácha. Tak to asi není důležitě ne? Ne není. Beztak zase něco ztratil a potřebuje pomoct. Řekla jsem, opřela se o něj a znovu sledovala moře.

Po asi hodině na molu jsme se zvedli jelikož já už jsem pomalu usínala. A tak jsem se ho chytla a on mě dovedl k autu. Střetli jsme se tam s Adamem a s Kate. Ti dva už vypadali jako pár. Tak zajdeme zase někam zítra? Zeptal se Peter. Moc ráda. Tak já tě zítra vyzvednu. Řekl a já ho ještě objala. Pak už jsem si sedla do auta. Kate si sedla taky celá vysmátá. No jak vidím tak ty jsi zašla daleko co Kate? NO měla si pravdu. Měl to stejně jako já. Nebýt tebe tak jsme navždy přátelé. A co ty? No já jsem přišla na jednu důležitou věc. A na jakou. Na tu že ode dneška mám nového nejlepšího kámoše, který mi pomohl si uvědomit jak poznám, že je Brook ten pravý. Tak to mě zajímá jestli je nebo není. No to se teprve dozvím. Řekl jsem a my jely domů.

Chcete abych mezitím vydávala i jiné RoadTrip příběhy? ( klidně i jenom jeden ) Mám teď totiž něco vymyšlené a mám strach, že by vás tenhle přestal bavit. Svůj názor mi prosím napište.